Elektřina a magnetismus mají těsný vztah, proto se ostatně používá i termín elektromagnetické pole. Nicméně elektrický i magnetický „náboj“ se přesto chovají jinak. Elektricky nabité částice mohou existovat samostatně, naopak magnet s pouze severním pólem ještě nikdo nepřipravil. Pochopitelně, pokud magnet rozlomíte, vytvoří se ihned dva další póly. Předpokládá se nicméně, že za určitých exotických podmínek by mohly existovat i magnety s pólem jediným – tzv. monopóly.
O existenci magnetických monopólů uvažoval zřejmě jako první ve 30. letech minulého století nositel Nobelovy ceny za fyziku a jeden z průkopníků kvantové teorie Paul Dirac. Další vývoj oboru vedl k představě, že magnetické monopóly mohly vznikat v extrémních podmínkách raného vesmíru. Asi před třemi lety vyšel v časopisu Science článek německých vědců, kteří tvrdili, že „něco na způsob“ magnetických monopólů dokázali zaznamenat v krystalech sloučenin lanthanoidů (prvků vzácných zemin) při teplotách těsně nad absolutní nulou, ale tyto výsledky nebyly jednoznačně přijaty.
Létající talíře
Fenomén UFO je natolik spojen s podvody a šarlatánstvím, že je sám o sobě nevěrohodný. Popusťme nicméně trochu uzdu fantazii.
Fyzik Michio Kaku v knize Fyzika nemožného nejprve popisuje jevy, které bývají nejčastěji odpovědné za pozorování UFO (Venuše, světélkující bahenní plyny, meteory, mimořádné atmosférické jevy, radarové ozvěny, meteoritické balóny, letadla a samozřejmě „talíře“ zkonstruované lidmi). Nicméně přesto podle něj zůstává několik snad celkem spolehlivě zdokumentovaných pozorování, která se tímto způsobem vysvětlit nedaří.
Jako myšlenkový experiment připusťme nyní (jistěže velmi nepravděpodobný) scénář, že pozorovatelé před sebou tu a tam opravdu měli mimozemské kosmické lodě. Jinak nevysvětlená pozorování mají údajně následující shodné rysy:
- náhlé změny směru v letu
- ruší přívod elektrického proudu, zapalování v autě
- vznášejí se tiše
- nepohybují se pomocí trysek, nevystřelují proud paliva.
Náhlé změny letu vytvářejí setrvačné síly, které by cokoliv živého (nebo alespoň pozemský život) roztrhaly. Pravděpodobněji proto jde o nějaké automatické sondy, žádné lodě s mimozemšťany. Tichý pohyb i interakce s elektrickým proudem naznačují, že pohon talířů by mohl být nějak založen na magnetismu. Klasický magnet se ovšem v zemském magnetickém poli může sice různě natáčet, nezajistí ale pohyb. Kako spekuluje, že pohonem UFO by tedy mohly být právě magnetické monopóly. Vyspělá civilizace by je mohla buď dokázat připravit laboratorně, nebo posbírat ty, které zbyly z raného vesmíru.
Co přebývá a chybí
Nyní drobná odbočka. Alexej Archipov z charkovského Radioastronomického ústavu je přesvědčen o tom, že předměty pocházející od mimozemských civilizací bychom se mohli pokusit najít i přímo na Zemi. Archipov ovšem nespadá do stejné kategorie s Dänikenem – netvrdí, že mimozemšťané někdy navštívili Zemi (nebo dokonce asistovali při stavbě pyramid apod.). Jde mu o to, že nějaké dílo mimozemské civilizace se na Zem mohlo dostat čistě v důsledku statistiky, jako „kosmický odpad“.
Potíž je, že o příslušné statistice nic pořádně nevíme. Existuje tzv. Drakeova rovnice, která se pokouší pravděpodobnost inteligentního mimozemského života odhadnout analyticky. Tento známý matematický vztah operuje s počtem obyvatelných (exo)planet u hvězd, pravděpodobností vzniku života na nich, pravděpodobností vzniku civilizace, jejího zničení… V příslušné rovnici se ovšem vyskytují prakticky samé neznámé. S touto výhradou sledujme další Archipovovy úvahy. Soudí na základě analogie s pozemským vývojem, že vyspělé civilizace zpracovávají obrovské množství materiálu na výroby spotřebního zboží. Celkový Archipovův odhad (podle knihy Marcuse Chowna Vesmír hned vedle) je, že vyspělá civilizace vyprodukuje řádově1 021?kg spotřebního materiálu, z čehož určitá část chtě nechtě zaplaví okolní vesmír.
Otázkou samozřejmě zůstává, jak takové předměty na Zemi hledat a jak je vůbec identifikovat. Třeba je máme přímo před očima, pouze nám to nedošlo? Poznali by lidé před 100 lety, že čip (navíc pořádně poškozený letem vesmírem, průletem atmosférou a tím, že na něj po dopadu např. několik milionů let pršelo) je nutně dílo inteligentních bytostí? Podezření by mohlo nastat, pokud bychom nalezli třeba předmět s neobvyklým chemickým složením. Ať tak či onak, Archipov pokládá hledání podobných předmětů na Zemi za nadějnější než třeba projekt SETI, „tápání v temnotě“.
Nejnovějším titulem literatury zabývající se příslušnými problémy je Podivné ticho astrobiologa a kosmologa Paula Daviese; kniha v češtině vyšla na přelomu roku 2011/12. Autor zde spekuluje, že naší oblastí vesmíru klidně již mohla projít nějaká vlna šířící se mimozemské civilizace (opět: pokud nějaká existuje; a pokud takové eventuální civilizace expandují ve fyzickém vesmíru třeba namísto toho, aby se uchýlily do virtuálních světů – znovu samé neznámé). Slunce totiž patří do mladé generace hvězd a inteligence na Zemi existuje opravdu jen zlomek času trvání celého vesmíru.
Pokud má být příslušná spekulace alespoň v principu nějak testovatelná, měli bychom narazit na určité stopy po mimozemšťanech. Davies na rozdíl od Archipova vychází spíš z toho, že civilizace sice produkují odpad (třeba výsledek používaných jaderných reakcí), ale hlavně spotřebovávají zdroje. Kosmické inženýrství je hodně náročné.
Z čehož mu vyplývá opravdu kuriózní pohled na věc: „Důkaz“ mimozemské civilizace by mohl být negativní, tj. zjištění, že v rozporu s očekáváním zde – ve sluneční soustavě nebo vůbec ve viditelné oblasti vesmíru – něco chybí. A ano, tím se nám výše uvedené teorie konečně propojují. V okolním vesmíru mohou scházet třeba právě magnetické monopóly, které mimozemské civilizace vytěžily pro své energetické potřeby. Nicméně možností je prakticky nepřeberně, pokud by vyspělé civilizace třeba nějak pracovaly s energií hvězd, mohly by potlačovat nebo vyvolávat výbuchy supernov. To bychom dokázali detekovat jako určitou nepravidelnost, v některých částech vesmíru by jich bylo více a jinde méně.
Znovu je třeba připomenout, že veškeré tyto úvahy stojí na krajně vratkých základech. Fyzikální zákony jsme odvodili primárně z toho, jak vypadá/jak se chová naše okolí, takže by vše mělo víceméně do sebe zapadat, aniž to ovšem cokoliv dokazuje o (ne)existenci mimozemských civilizací.
Fermiho paradox
Drakeova rovnice popisuje pravděpodobnost existence mimozemských civilizací. Pokud z tohoto krajně hypotetického vztahu usoudíme, že tato pravděpodobnost je vysoká, vyvstává tzv. Fermiho paradox – tedy proč inteligentní mimozemšťané nechodí mezi námi. Pomineme-li konspirační teorie (chodí tady, jen se skrývají apod.), je možné použít tzv. perkolační teorii. Primárně byla vypracována pro popis šíření požárů nebo epidemií, lze ale použít i jako model expanze civilizace v kosmu.
Jeofrey Landis z NASA např. uvažoval následujícím způsobem (podle knihy Stephen Webb: Kde tedy všichni jsou?): Zakládat vzdálené kolonie není podle něj možné „bez přestupu“, tj. původní civilizace založí jen celkem málo kolonií primárních ve vzdálenosti několika desítek světelných let (třeba ze Země na Alfa Centauri). Další vlna kolonizace už bude muset vycházet z těchto kolonií.
Nicméně spojení mezi kolonií a mateřskou civilizací bude obtížné, kolonie tedy bude muset další expanzi uskutečnit především vlastními silami (dostatek populace, zdrojů…). Shromáždit nutné zdroje může zabrat hodně času. Landis z toho mj. vyvozuje, že za těchto podmínek je téměř nemožná invaze na jednou již „zabraný“ svět.
Výsledky Landisova modelu mohou být následující:
- Civilizace šířící se ve shlucích, které jsou ale ohraničené. Shluky od sebe odděluje prázdno, většina naší galaxie je neosídlená a taková zůstane.
- Civilizace šířící se donekonečna, ale na mapě přesto zůstávají izolovaná prázdná místa.
- Mapa obsahující kolonizované a prázdné oblasti může mít nějakou složitější, např. fraktální strukturu. Velikost kolonizovaných a nekolonizovaných oblastí je řádově srovnatelná.
Takže proč galaktické civilizace (samozřejmě pokud existují, expandují, zajímají se o okolní svět atd.), nekolonizovaly Zemi? Naše planeta, ať už platí jakýkoliv z výše uvedených tří modelů, se podle Landise prostě nachází v „prázdné oblasti“.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU