Podle komentáře Zorjana Jojka, předsedy Sdružení ambulantních specialistů ČR, které lobbuje za zájmy lékařů v tomto oboru, se však ambulantním lékařům snaha získávat údaje o pacientech nelíbí - údajně se totiž obávají možné ztráty a zneužití citlivých informací. Překvapivě jsou ale ochotni investovat finance do specializovaných informačních systémů pro lékaře, které jim usnadní práci a zjednoduší komunikaci s ostatními zdravotnickými institucemi.
Jojka v tiskovém prohlášení uvádí, že snahy o zavedení povinnosti odesílat citlivá data pacientů do centrálních databází nevidí lékaři rádi. Práce s těmito systémy je pro ně údajně těžkopádná. Navíc se prý zdravotníci obávají, že se jedná o pokus získat citlivé informace, které jim jejich pacienti důvěrně poskytují a které mohou být touto cestou zneužity v neprospěch pacientů.
Co když...
Na celou věc je ale možný i poněkud jiný úhel pohledu. Co když byl centralizovaný projekt IZIP koncepčně v zásadě v pořádku, pokud samozřejmě pomineme problémy se samotnou zakázkou a její realizací? Není tajemstvím, že centralizovaná databáze, ať už v jakékoliv oblasti lidské činnosti, obvykle přináší prostředí vhodné pro zvyšování ekonomické efektivity souvisejících činností.
Zamezuje totiž plýtvání na jedné straně, upřednostňování preferencí určitých pacientů před jinými (říkejme tomu třeba korupce v medicíně) a v neposlední řadě omezuje aktivity "vícenákladů" (fakturace drahého vyšetření, které nebylo nutné nebo ještě hůře vůbec nebylo provedeno, předepisování léčiv na základě "dohod" s farmaceutickými firmami, které poskytují zpětný rabat apod.), jež někteří lékaři tu a tam účtují smluvním pojišťovnám. IZIP, jakkoliv k němu můžeme mít desítky technických i věcných připomínek, tyto problémy principielně řešil.
Problém IZIPu - nebo jakéhokoliv dalšího centralizovaného systému - je nutné vyřešit radikálním krokem. Stát musí nařídit jeho plošné využívání zákonem, jinak se dočká stejné ignorace ze strany lékařů jako tomu bylo ve výše uvedeném případě. Argument bezpečnosti informací o pacientovi, který lékaři používají pro ospravedlnění svého laxního přístupu, je pouze velmi lacinou zástěrkou jejich vlastních ekonomických zájmů. Starost o bezpečnost a kvalifikovaný přístup k datům totiž v zásadě nepřísluší jim, ale realizátorům projektu informačního systému. Pro lékaře, kteří se ke svým pacientům a jejich "sponzorům" v podobě zdravotních pojišťoven chovají korektně, to žádné komplikace nepřinese.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU