Průkopníkem kybernetického bojiště je bezpochyby Izrael. Válkami stíhaná země s nejmodernějším vybavením a velmi zkušenými speciálními jednotkami se na nové způsoby války přímo zaměřuje, a v této oblasti má i jedno prvenství: první okamžitá fyzická vojenská reakce na kybernetický útok.
Odvetný útok na radikální palestinské hnutí Hamas podnikly Izraelské obranné síly (IDF) bez většího plánování nebo čekání. Po údajně úspěšném zneškodnění kybernetického útoku uskutečnily IDF nálet na budovu v pásmu Gazy.
Izrael tím finálně a bez pochybností dokázal, že běžné čtyři dimenze války (z čehož čtvrtá, vesmír, má spíše politické konotace) už nestačí. Digitální svět je možná jen elektronický, ale důsledky jednání v něm jsou neméně reálné než skutečné činy.
Spojené státy už mimochodem též použily sílu proti kybernetickým útokům, v roce 2015 na vůdce hackerského týmu Daeše Junaida Hussaina. To ale zabralo měsíce plánování a útok byl proveden dronem. Izrael nečekal na nic.
Dezinformační války
I to, co bychom nazvali studenou válkou, má dnes úplně jinou, velmi technologickou podobu. Trollí farmy v Rusku a dalších zemích jsou faktem, který jen potvrzuje, že propaganda, dezinformace a tajné války vedené skrze sociální sítě nejsou jen jakousi paranoidní iluzí, představou velkého fandy George Orwella, ale naprosto reálným nebezpečím. Jessikka Aro z finského Yle by mohla vyprávět. Odhalila několik jednotlivců spojených s propagandou z Ruska a okamžitě tvrdě narazila: výhrůžky smrtí a znásilněním, neustálý on-line dezinformační tlak z finských proruských médií, zveřejňování jejích osobních údajů včetně bydliště a fotografií z hacknutých účtů on-line.
Ne, to už není „jen“ on-line svět, stejně jako není „jen“ kyberšikana. „Vždyť může kdykoliv zavřít prohlížeč a mít pokoj.“ Ne, takhle to nefunguje.
Ať chceme, nebo ne, kybernetický prostor je pátým bojištěm, na kterém nyní zuří tvrdé boje, byť ve skryté, nenápadné podobě. Konflikt na Ukrajině, strach vyvolávaný u baltských spojenců NATO, ale i brexit, volba amerického prezidenta nebo třeba hnutí žlutých vest ve Francii či migrační krize. Co mají společného? Ale ne, to zase říct nemůžeme, jejich primárním důvodem rozhodně nebyl on-line svět. Právě internet ovšem byl a je věcí, která je všechny nějakým způsobem podporuje, nebo rozviřuje v občanech povědomí o nich a šíří dezinformace. Válka na Ukrajině je tím pověstná (a nebojím se konflikt nazvat válkou), stejně tak mýty kolem brexitu i migrační krize; to nejsou jen nevinné omyly šířené nic netušícími občany, ne ve své původní podobě. Jejich hlavní šiřitelé, ti počáteční, pocházejí z řad politiků, internetových trollů a ano, velmi pravděpodobně i ze zájmů třetích stran, byť pevné důkazy scházejí.
Manipulace s fotografiemi nebo deepfake videa tuto kybernetickou krizi jen umocňují: umožňují ovládat davy nesmírně snadno, a rozpoznávání falešných vizuálních vjemů je stále obtížnější. Problematické jsou ale i texty, které jsou stále častěji psány dobrým jazykem, propracovaně, promyšlené, a ačkoliv se vždy dopouštějí mnoha argumentačních faulů, pro méně zkušené oko působí věrohodně – něco jako projevy diktátorů.
Boj o veřejné mínění
Vojenskou reakci na kybernetické útoky neuvidíme často, už jen kvůli veskrze negativní veřejné imagi, která je v propojeném, globalizovaném světě důležitá. Izrael si to ve své pozici dovolit může, je zvyklý na vyvolávání kontroverzí vojenskými operacemi.
Klasickou odezvou však spíše bude opětovat „kybernetickou palbu“ vlastní prací. A to pravděpodobně nebude nic zvláštního, a dost možná už se dnes i děje – do vojenských operací nejmodernější doby lze jen těžko nahlédnout.
Obrázek světa, který jsme si tu teď společně vybudovali, působí dosti negativně a pesimisticky, musím uznat. Není ale všem dnům konec: možnosti vedení války se vyvíjely vždy v historii lidstva, ale naštěstí se spolu s tím vyvíjí i společnost jako taková.
Její nejsilnější zbraní současnosti je vzdělání, kritické uvažování a digitální kompetence. Skutečně: Čím je vzdělanější obyvatelstvo, tím méně se mohou fake news šířit. Neplatí to úplně, data, která jsem získal z letošního Novinářského fóra, mluví o tom, že i vysokoškolsky vzdělaní lidé dezinformacím často snadno uvěří; i takovým lidem mnohdy chybí přehled ve vnímání textu a analýzy získávaných informací, nehledě na jevy související s information overloadem – s přehršlí informací.
Tak buďte v bezpečí – učte se.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU