Informace o kulturních rozdílnostech můžeme získávat přímou osobní zkušeností nebo ze zkušeností jiných, tedy z výzkumů a publikací. Geert Hofstede ve svých studiích porovnává kultury v pěti rovinách: vztah k autoritě – vzdálenost moci, vztah k nejistotě – vyhýbání se nejistotě, individualismus – kolektivismus, maskulinita – feminita a orientace na krátkodobé-dlouhodobé cíle. Jak známo, tak například západní země jako Británie a USA jsou obecně více individualistické, zejména v porovnání s asijskými a latinoamerickými. Podobně jsou Japonsko a Čína orientovány více na dlouhodobé cíle a anglosaské naopak na krátkodobé.
Díky osobnímu kontaktu získáváme mnohem specifičtější poznatky. Utkarsh Rai, autor publikace Offshoring Secrets, z kulturních specifik zmiňuje význam věku a seniority, citlivost vůči kritice, poměrně složité pracovní socializační rituály a problém s tím říci „ne“. To je často v rozporu s tím, na co jsme zvyklí v evropském prostředí, tedy neformální styl komunikace, rychlá socializace bez komplikovaných rituálů, přímá a častá kritika, důraz na produktivitu a rychlost.
Pro outsourcující firmy existují dva základní přístupy jak se vyrovnat nebezpečí pramenícího z kulturních rozdílů: kulturní povědomí a kulturně kompatibilní outsourcing. Kulturní povědomí, neboli respektování kulturních odlišností, zahrnuje pořádání seminářů a workshopů jak ve vlastní firmě, tak v zemi kam outsourcujeme s cílem, aby si obě strany byly vědomi kulturních specifik i rizik z nich pramenících. Kulturně kompatibilní outsourcing znamená volbu cílových zemí podle kulturní příbuznosti, kde je riziko vzájemných kulturních nedorozumění minimální.
Ať už zvolí firma kterýkoli přístup, vždy je dobré se při offshore outsourcingu držet tří základních principů budování sociálních a pracovních vazeb:
1. Oboustranný vztah – outsourcing je vždy oboustranný vztah. Není jen o tom usilovat, aby se druhá strana přizpůsobila („Ti Číňané/Indové by se měli konečně naučit chápat, co jim řekneme.“), je třeba se na spolupráci dívat i z pozice druhé strany, snažit se naučit chápat jejich kulturní specifika, umět s nimi pracovat i využívat k vzájemnému užitku.
2. Vědomá snaha o pochopení – nelze se spoléhat jen na intuici a postupné pochopení druhé kultury, naopak je nutné se o to vědomě snažit, vzdělávat se a analyzovat získané zkušenosti. Zvláště při spolupráci s lidmi z kulturně více odlišného prostředí je aktivní pochopení a práce s informacemi nutností.
3.Posun v myšlení – řada lidí má tendenci považovat svou kulturu za tu nejlepší. V tomto je neocenitelná schopnost se oprostit od zažitých předsudků a snažit se dívat opačným směrem z pozice té druhé kultury.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU