Abychom zjistili, co skutečně hýbe tímto segmentem českého IT, oslovili jsme zástupce významných dodavatelských a partnerských firem a ptali se, s jakými trendy a změnami v požadavcích zákazníků se setkávají. Přehled respondentů naleznete v rámečku vpravo.
Vývoj posledních tří let, zejména prudký nástup finanční krize, která v první vlně zasáhla zejména výrobní sféru, znamenal na jednu stranu škrty a úspory ve výdajích, které se pochopitelně promítly i v oblasti informačních systémů, zejména v podobě odložených investic: „Klíčovým úkolem bylo zachování pracovních míst pro důležité zaměstnance. Funkcionality informačních systémů považují podniky za samozřejmost. Dokud vše funguje, tak se do IT pokud možno neinvestovalo,“ konstatuje Michal Kouba (Logica). Poslední tři roky se ale významně promítly i do vlastního nákupního chování, jak vysvětluje Vladimír Bartoš ze společnosti Minerva: „Podniky jsou po krizi výrazně opatrnější. Více prověřují stabilitu dodavatelské i autorské firmy a rovněž se detailněji zabývají poskytovanou funkcionalitou. Očekávají za nižší peníze vyšší uživatelský komfort a zároveň hlubokou i širokou funkcionalitu. Hloubkou označuji detail podpory každého jednotlivého procesu a nabízené varianty řešení, šíří pak četnost podporovaných procesů, tedy např. od plánování a řízení výroby přes ekonomiku a kontroling až po CRM a řízení údržby.“
Na stranu druhou ale dochází k výraznému tlaku na zvyšování efektivity a změny v řízení výrobních procesů: „Výrobní a průmyslové podniky nyní musejí vyrábět rychleji, s nižšími náklady, a přitom dodržovat vysoké požadavky na kvalitu. To znamená, že musejí změnit své podnikové procesy a postupy, tak aby dosahovaly vyšší efektivity a produktivity,“ vysvětluje Monika Vitásková ze společnosti Infor. Podle Jana Škarbana z Asseco Solutions se mění též nároky na množství a podrobnost informací v systémech: „Uživatelé požadují možnost sledovat podrobně veškeré položky, chtějí dostat detailní informace o svých zákaznících, postupu výroby, materiálu… A čím dál častěji se nechtějí přizpůsobovat tomu, co systém standardně nabízí, ale naopak vyžadují úpravy a funkce doplněné na míru, podle svých potřeb. Jejich množství je tím větší, čím méně je konkrétní oblast svázána legislativou.“ Jan Dubec z J.K.R. zmiňuje též rostoucí nároky na komfort obsluhy systému, které mohou jít tak daleko, že „je třeba jej zajistit stále složitějšími úpravami na míru“. Podle Dubce se také objevují častější požadavky na integraci CAD systémů i jiných podpůrných programů a nároky se zvyšují též v oblasti operativního plánování výroby.
Vyšší nároky jsou i v oblasti agilního řízení výroby, jak uvádí Pavel Bláhovec z IFS Czech, jde o „schopnost kvalitně vytvořit plán výroby s cílem dosažení co nejkratšího termínu a jeho dodržení, schopnost agilně reagovat na výpadky zdrojů, jako je nedodaný materiál či absence pracovníků, nebo na požadavky zákazníků s přednostními zakázkami.“ Podle Milana Cvrkala z Microsoftu se objevují dokonce i požadavky dříve typické spíše pro systémy zaměřené na oblast služeb, jako jsou podpora udržení současných zákazníků a získávání nových zakázek. Tomáš Prchal (Karat) k tomu dodává: „Zákazník velmi často přesně ví, co potřebuje, jak by výsledek měl vypadat, a to pak přenáší na dodavatele. Produkt jako takový se stále více ztrácí do oblasti, to je standard, to by měl umět každý IS, a přichází na pódium znalost a zkušenost dodavatelského týmu. Ne že by tomu tak v minulosti nebylo, ale za posledních pár let je tento trend již jednoznačný a má stále jasnější obrysy.“
Specifický pohled nabízí David Palas z Autodesku: Z pohledu dodavatele systémů pro digitální prototypování pozoruji výrazné posílení potřeby koordinované a efektivní spolupráce konstruktérů při vývoji výrobku s mnoha dalšími účastníky inovačního procesu. Potřeba zahrnout mnoho různých týmů a často též subdodavatelů do komunikace a procesů provázejících vývoj, výrobu, marketing, prodej a servis výrobku vyvolává stále silnější potřebu implementace systémů pro podporu řízení životního cyklu výrobku (Product Lifecycle Management, PLM). Tyto systémy musejí být flexibilní a implementovatelné v řádu týdnů, ne měsíců.
Hledání dalších úspor a přínosů
První vlna úsporných opatření, která výrobní podniky zaváděly v průběhu roku 2009, byla zaměřena na prosté škrtání nákladů, kriticky to komentuje Vladimír Bartoš: „Podle naší zkušenosti mnoho podniků zeštíhlilo a zvýšilo efektivitu hlavně díky vyššímu nasazení svých pracovníků. Přestože se navenek tváří velmi moderně, stále se mnoho z nich potýká se základními nedostatky v plánování a řízení výroby a nákupu. Pořídili informační systémy, které nedokážou v praxi zabezpečit ani základní MRP plánování. A protože na tento proces navazuje u výrobních podniků úplně vše, mají velké rezervy ve svém dalším rozvoji. Další příležitosti rozvoje jsou v lepší podpoře evidenčních i analytických procesů. V evidencích to znamená využít možnosti informačního systému ve vazbě na speciální HW, čárové kódy RFID, v analýzách využít pro podporu rozhodování základní ERP systém – pokud ovšem má potřebné schopnosti.“
Další možnosti navrhuje Tomáš Prchal: „Aktuálním trendem je soustředění se na jednotlivé firemní procesy, jejich efektivitu a podporu informačními systémy. To má dopad i na data, která manažeři vyhodnocují. Od sledování účetních výkazů se posouvají k vyhodnocování výkonnosti obchodníků, rychlosti odbavení či spokojenosti zákazníků.“ Význam podnikových procesů a workflow zdůrazňuje i Milan Cvrkal a dodává, že významné úspory mohou stále pocházet například z konsolidace původních systémů. Viditelný přínos může mít podle Michala Kouby též rozšíření aplikace business intelligence mimo tradiční oblasti, jako jsou účetnictví, finance či prodej. „Přichází řada na analytické nástroje v oblasti marketingu, prognózování, plánování a rozpočtů, kde může díky vyšší úrovni využití již existujících informací dojít k významným přínosům pro ekonomiku firem. Pokud je pokryta i tato úroveň, zavádějí firmy detailní analytické nástroje pro sledování výsledků a efektivity v dopravě a logistice,“ vysvětluje Kouba.
Podle Pavla Bláhovce je pak v mnoha podnicích stále problémem oddělení vývoje a výroby a s tím související obtížné řízení vývojových projektů z pohledu času i nákladů. „Řešením je využití moderního ERP, které v sobě nativně obsahuje úzkou vazbu na CAD/CAM systémy, tedy skutečné adaptéry např. na SolidWorks, AutoCAD, nikoliv pouze propojení přes textové či XML soubory a schopnost projektově řízené výroby,“ vysvětluje Bláhovec. David Palas k tomu dodává „Až 70?% veškerých nákladů je určeno ve fázi konstrukce a ve výrobě je již nelze příliš ovlivnit. Obrovský potenciál proto vidím přímo u zdroje podnikání výrobců, tedy v procesu vývoje výrobku, a to ve dvou oblastech: za prvé v důsledné implementaci konceptu digitálního prototypování, tedy plného ověření všech podstatných vlastností výrobku v jeho digitální podobě ještě před zahájením výroby, a za druhé ve vytvoření efektivního přístupu všech účastníků k informacím důležitým pro správné rozhodování, a to na základě aktuálních (živých) dat o výrobku a zakázce/projektu.“
Pokračování článku je k dispozici zde:
http://businessworld.cz/podnikove-is/kam-kraci-vyroba-v-cr-2-dil-8882
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU