Disruptivní inovace z logiky věci především mění zajeté pořádky. Konkrétně dnešní podobu digitalizace je navíc nutné vnímat v širším kontextu: souvisí totiž také s big daty, s pokročilou analytikou, s rozvojem čínských korporací, s koncem Moorova zákona, se zpomalením cyklu koupě nových zařízení i s kontrastem mezi různými částmi trhu, z nichž některé jsou silně saturované a další naopak nenasycené.
Saturaci je možné pozorovat v oblasti nových technologií a softwaru: nepočítaně společností a start-upů každý den bojuje mezi sebou o přežití a o to, kdo si z trhu ukousne co největší podíl. Je čím dál těžší orientovat se v tom, kdo je kdo, co vlastně mezi směsicí obdobných produktů nabízí a proč bych si vůbec měl takovou technologii pořizovat.
Naopak nenasycený je primárně hardware. Obrovské nedostatky grafických karet – mimo jiné vlivem nového odvětví těžby kryptoměn – způsobují výrazné nárůsty cen. Přes tři roky stará GPU Nvidia GeForce 1060 6GB je mnohde až o tři tisíce dražší, než byla před několika lety! Nevídaný nedostatek zásob a nedostačující nabídka ještě posilují konsolidovaný trh, v němž jsou vlastně jen tři hráči: silná Nvidia a AMD a „laptopový“ Intel. Většina dalších už jsou jen různí OEM a přeprodejci nebo výrazně minoritní prodejci.
U SSD disků a pamětí RAM je situace obdobná, nejinak je tomu u většiny hardwaru; poměry se příliš neliší ani u displejů nebo různých periferií, které jsou často cenově nadsazeny a mohou si to dovolit. Dlouhodobá data tento trend potvrzují. Nejde jen o malý počet výrobců: na trh je téměř nemožné pro nového hráče proniknout vlivem složitosti výroby, poptávka je obrovská a zvyšování výkonu stále nákladnější a obtížnější, obzvláště s neustálým zmenšováním. Koneckonců kdo trh sleduje alespoň okrajově, všímá si, že zrovna u GPU se velikost už hezkých pár let nemění: a nejde pouze o designové rozhodnutí.
Software vzájemně komunikuje jen s obtížemi
Nasycenost či nenasycenost trhu jsou pro IT typické, pro různá odvětví rozdílně. Vlivem výše zmíněných faktorů – hlavně disruptivního působení digitalizace a souvisejících technologií – se však stagnující, roky stabilní situace rozhýbává.
Nejvíce to je vidět u softwaru: dlouhou dobu vznikaly stále nové a nové programy, na které technologicky nejpokročilejší firmy postupně přecházely: různý účetní a plánovací software, operace, ERP, CRM a bůhví jaké další zkratky. Tyto platformy vznikaly postupně, od různých firem, často nově vzniklých, které se rozhodly využít díru na trhu; jindy si vhodný software vytvořily podniky samy, aby odpovídaly jejich specifikacím. Mnohem častěji je však vytvářela externí společnost na základě jiných, populárních platforem.
Výsledek je takový, že po letech inovací a digitalizace dat má mnoho firem software od obrovského množství různých poskytovatelů: ERP od Salesforce, CRM od SAP, cloud od Dropboxu, e-mail na Outlooku, SAS na business intelligence, na počítačích běží Windows, ale na mobilech zase iOS.
Nyní se však zdá, že potenciál pro nový software klesá. Ne že by vymizel – vždy se objeví nová oblast, nová disruptivní technologie, kterou budou muset výrobci vymyslet a pokrýt.
Ale počítače už nejsou tou mladou, pokrokovou technologií jako dřív: počítač už umí používat téměř každý, jde o základní předpoklad velké části zaměstnání. Postupem času dokonce i těch manuálních.
A také proto lze v posledních měsících vnímat nové řešení, které již určitou dobu propaguje Salesforce a nedávno se k obdobnému řešení veřejně přihlásil i jeho velký konkurent Microsoft. A nejsou zdaleka jediní, podobnou cestou se – byť mlčky – vydávají i třeba Google nebo v odlišném kontextu Amazon.
Jde o sjednocení produktů: jednotný ekosystém, v němž všechno funguje v synchronizaci a kde není problém, aby se vše v reálném čase objevilo všude v jednotném systému integrujícím množství různých programů. Kde jeden zaměstnanec zadá data do CRM softwaru a ten pak vidí HR, PR, náboráři, účetní oddělení i třeba sám CEO, byť využívají jiné služby od stejného výrobce. Z jiných programů, ale z obdobného prostředí, ze stejné platformy. Zjednodušení komunikace, zpřehlednění situace, zlepšení interakce napříč odděleními.
Pravda, nejde až o takovou novinku, jak prezentují: o něco podobného se už roky snaží Apple, hardwarově i softwarově. I proto jsou jeho platformy tak uzavřené, tak dlouho synchronizované na cloudu a koneckonců i tak drahé. Steve Jobs i v tomto viděl hodně dopředu. Vizionář, který firmě bolestivě schází. Ale o tom zase jindy.
Nyní se trh narovnává. Jak na nedávné konferenci Microsoft Business Forward v Amsterdamu americký gigant s nadšením prezentoval, jeho balíčky nástrojů – známé Dynamics 365 a Office 365 – se budou rozšiřovat: konsolidovat.
Právě Microsoft je dobrým příkladem této konsolidace, neboť jeho programy jsou v podnikové sféře všeobecně známé. Do Office i Dynamics se přidá odkoupený LinkedIn a jeho prvky sociální sítě a chatu, vše se skloubí s Outlookem, do hry samozřejmě proniknou i Windows 10. Rozšíří se BI platforma firmy, aby lépe pokryla více potřeb podniků. A to samozřejmě není všechno, podobné machinace očekává většina služeb společnosti.
Cíl byl vyřčen jen částečně, ale je vcelku jasný: aby se organizace dostaly do stavu, kdy naprostá většina jejich programů bude pocházet od Microsoftu; a ty, které sám neposkytuje, aby alespoň měly od partnerů firmy.
Je to dvousečná čepel: Podniky se budou skutečně nacházet v ekosystému, který spolu komunikuje přes cloud, je plně digitalizovaný, flexibilní, agilní a je i další kupou populárních, těžko hmatatelných pojmů. Ale především by to jednoduše fungovalo, eliminovala by se spousta zdržujících a víceméně zbytečných překážek, které vznikají tím, že spolu software od různých společností špatně komunikuje. Vcelku logicky: nač podporovat produkty (potenciální) konkurence?
Jenže takový ekosystém je téměř nemožné opustit. Však si to představte: Máte všechen (nebo spíše většinu) softwaru kupříkladu od Oraclu, ale rozhodnete se, že zrovna jeho ERP řešení vám úplně nesedí nebo je příliš drahé. Co uděláte? Použijete programy jiného výrobce, což bude nesmírně náročné na integraci či zaučení pracovníků, a navíc nebudou dobře komunikovat se zbytkem vašich programů, a ještě budou nabízeny v balíčku s dalšími jinými produkty, jež ani nechcete? Kromě toho, že jde o logický a inteligentní přístup, zároveň jde o sofistikovanou past.
Konsolidace bude pokračovat, úroveň specializace se však nesníží
Jde o takřka nezvratný trend: u IT jde vlastně o tradici. Objeví se nová technologie, tu se pokusí využít stovky firem, ale uspěje jich jen pár. Plody pak sklidí ti přeživší a několik velkých organizací, které prvky disruptivních inovací zakomponují do svých produktů.
Nyní je na řadě právě podnikový software, a už bylo načase. Co přesně se stane, nelze jednoznačně předvídat: minimálně v letošním a příštím roce však můžeme hledět vstříc tomu, že firmy postupně přemění své programové portfolio, tak aby co nejvíce podporovalo jednu platformu, jeden podnik. Už jen vlivem cloudu, už jen vlivem toho, že hardware se bude méně měnit, a tedy i otázka kompatibility. Vše souvisí se vším, a to obzvláště v ICT.
Ironicky vzato je však nepravděpodobné, že by se úroveň softwarové specializace snížila: spíše se zlepší a znásobí integrace. Pro velké korporace stejně programy vytvářejí různé firmy, postupem času pohlcené do vnitřních oddělení, sehrané a postupně omlazované týmy, které vědí, co vytvářejí a pro koho to vytvářejí a především jak přesně to vytvořit.
A menší firmy – partneři těch velkých, jak je to už dnes velmi běžné – na tom mohou jen vydělat. Tedy prozatím: budoucí situace je jen těžko předvídatelná, jako obvykle.
Software se vlivem disruptivních technologií zase tolik nepromění: ale způsob, jakým ho vnímáme a používáme, jednoznačně ano.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU