IT ve veřejné správě

Z hlediska vybavenosti informačními technologiemi lze veřejnou správu ve většině případů porovnávat se soukromým sektorem. Avšak z pohledu efektivity využívání a rychlosti rozvoje již veřejná správa ztrácí dech. Jedněmi z viníků jsou nedostatečná integrace, duplicitní vedení dat spolu s těžkopádnými a složitými procesy.

Podle Petra France, generálního ředitele společnosti Aquasoft, je veřejná správa v oblasti IT typická tím, že každý zákazník je úplně jedinečný a unikátní: „V soukromé sféře můžeme mluvit o určitých typových řešeních – například řešení pro strojírenskou výrobu, farmacii a finanční sektor.“ V oblasti státní správy je toto podle France posunuto ještě dál: „Tady se jedná o podporu velice specifických konkrétních agend – například správy cla či daní.“

Zadání zakázek na informační systémy se podle Martina Procházky, ředitele společnosti OKsystem, ve veřejné správě řídí správním řádem a dalšími zákony a vyhláškami, často obtížně srozumitelnými: „V souladu se zákony fungují sice informační systémy i v soukromém sektoru, ale ve veřejné správě je vazba na zákony mnohem těsnější.“

„Hlavní rozdíl mezi veřejným a soukromým sektorem vidím v tom, že informační systémy jsou ve veřejné správě posuzovány více z hlediska výše nákladů než z hlediska přínosů pro organizaci,“ všímá si Jan Renc, ředitel sektoru veřejná správa ve společnosti SAP ČR.

„Soukromý sektor je schopen reagovat na změny v oblasti IT a přizpůsobit svoje procesy k lepšímu využití IT. Veřejná správa požaduje řešení pomocí informačních technologií, avšak její metodické postupy jsou mnohdy desítky let staré. Vznikly v době, kdy se pomocí počítačů řešily hlavně nejrůznější výpočty. Je tedy třeba uzpůsobovat metodologii ve veřejné správě k lepšímu využití IT,“ podotýká Rostislav Magyarics, ředitel pobočky Ostrava společnosti Gordic.

Podle Procházky panují rozdíly mezi resorty navzájem podle toho, jak ministři a odborné vedení podporují rozvoj informačních systémů a jak se jim daří vybojovat finanční prostředky na rozvoj informačních systémů: „Stejně tak odbornost IT oddělení je na srovnatelné úrovni. Problém nastává v regionech, jako je Praha, Středočeský kraj, Brno, Ostrava, Severomoravský kraj, Plzeň, kde je velká poptávka po IT specialistech. Tam je obtížné pro veřejnou správu získat a udržet IT odborníky. Výsledkem je vyšší fluktuace specialistů a vzniká potřeba zajišťovat některé služby formou outsourcingu.“

MÍRA INVESTIC

Podle France jsou investice do IT ve veřejné správě u centrálních úřadů srovnatelné s velkými podniky a bankami: „Pokud jdeme směrem níž, k samosprávě, jsou tyto rozpočty řádově nižší. Tomu odpovídá i schopnost investovat do IT technologií.“

Investice v oboru IT do veřejné správy jsou podle Procházky jen takové, jaké si jako malá země s deficitním rozpočtem můžeme dovolit: „Nemyslím si, že by v úhrnu byly tak malé, že by se vývoj nemohl posouvat rychleji kupředu. Problém je spíše v nízké efektivitě, jinými slovy ve zmíněné nedostatečné koordinaci v rámci České republiky a také na evropské úrovni.“

TRENDY A POSUNY

Příležitost pro IT ve veřejné správě vidí Magyarics především ve zjednodušení veškerých byrokratických procesů, které dnes obtěžují občany už jenom při vstupu na úřad jakéhokoliv typu: „Nemá smysl vymýšlet stále nové projekty nebo informační systémy a zasazovat je do stávajících procesů. Tento přístup nikdy nebude mít požadovaný efekt zvýšení rychlosti a kvality práce. Systém nemá být postaven a ušit na míru pro existující procesy, ale pomocí informačního systému se má zjednodušit a přizpůsobit i samotný proces, který ho využívá. Poté přestane být software nepříjemnou zátěží úředníkovy práce a i on sám pochopí výhody jeho využívání.“

Jednou z oblastí, která je teď ve veřejné správě na vzestupu, je podle France otázka business intelligence: „Ve státní správě se kumuluje obrovské množství dat, která se zpracovávají a ze kterých se vytěžují informace. Zde jsou určeny na podporu rozpočtování, kontrolní činnosti, strategického řízení či výkaznictví. Pomáhají například generovat automatické reporty, požadované legislativou EU.“

Renc vnímá dva hlavní proudy nasazení informačních technologií: „Tím prvním je efektivita fungování veřejné správy – tedy optimalizace procesů a jejich podpora informačními systémy. Tím druhým je často skloňovaný e-government. Je třeba si uvědomit, že e-government není kouzlem, které vše řeší. Je to jen další možnost, jak služby veřejné správy nabídnout občanům a firmám.“

Prostor pro využití IT ve veřejné správě je podle Procházky velký: „ČR je stále na začátku rozvoje e-governmentu. Podmínkou je lepší koordinace mezi resorty. Tu mělo zajišťovat zanikající ministerstvo informatiky, zejména mezi nejsilnějšími ministerstvy, kterými jsou ministerstvo práce a sociálních věcí, financí a vnitra. Teď není jasné, zda přesun kompetencí z ministerstva informatiky na jedno z těchto ministerstev, na ministerstvo vnitra, věci spíše pomůže, či uškodí. Nevyrovnaná je situace také v Evropské unii, jak z hlediska různého stadia vývoje, tak z hlediska uplatnění standardů.“

Další trendy v IT vyplývají podle France ze současné situace: „Jednotlivé resorty si už vybudovaly sofistikované systémy. Teď se objevuje potřeba vzájemně je propojovat, tedy tak, aby data bylo možné sdílet, aby vznikaly jen v jednom místě. Dalším trendem je umožnění komunikace s občany elektronickou cestou.“

CO KDE ŘEŠÍ

„Řešíme zejména problematiku v sociální oblasti, dále řízení lidských zdrojů a zpracování platů. Z hlediska technologií využíváme pro veřejnou správu vícevrstvou architekturu, portálová řešení, webové služby, datová rozhraní v XML, informační kiosky, elektronické formuláře, čipové karty, elektronický podpis, zařízení pro digitalizaci a archivaci, čtečky čárových kódů pro identifikaci dokumentů, datová rozhraní na různé účetní systémy a spisovou službu,“ shrnuje Procházka.

„Obvykle řešíme zakázky na informatickou podporu výkonu jednotlivých agend. Jsou to velmi složité procesy, které by bez podpory IT technologií vůbec nebylo možné realizovat,“ konstatuje Franc. Nejčastěji se jedná o řešení, zabývající se oběhem dokumentů, dodržováním legislativních postupů, agendou naplnění právních norem nebo předpisů.

KDE TLAČÍ BOTA

Magyarics vyjmenovává oblasti, kde podle jeho názoru veřejnou správu tlačí v oblasti IT bota: „Neodbornost pracovníků. Používání komerčních formátů (MS Word) pro komunikaci s občany. Informatici na úřadech by měli více sledovat trendy vývoje IT technologií, dát na rady odborníků, například více spolupracovat s vysokými školami formou konzultací, a nepodléhat vnitropolitickým bojům lidí, kteří informačním technologiím a jejich využitelnosti v této oblasti nerozumějí.“

Procházka upozorňuje na nepřesná, nepřístupná a nespolehlivá data: „Duplicitním vedením mnoha dat nutně dochází k chybám a veřejná správa se zaměstnává hledáním a odstraňováním těchto chyb. Chybějí zákonem upravené základní registry obyvatel, podnikatelských subjektů a uzemní identifikace. S návrhem řešení letos přichází ministerstvo vnitra. Na základě svých dosavadních zkušeností se však obávám, že zůstane u politických proklamací a realizace tolik potřebných kroků se zpozdí, uvázne v půli cesty, bez valných výsledků, jako již mnohokrát předtím.“