;

IT Governance a SOA: Co dřív, co později?

12. 6. 2009
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

Představte si situaci, že vyhrajete konkurz na ředitele informatiky ve větší finanční společnosti. Co pro vás bude po nástupu, kromě výběru asistentky, tím nejpalčivějším problémem? Nutnost zajistit hladký chod stávajících systémů a dodržení smluvených parametrů dostupnosti, doby odezvy apod. bude samozřejmostí. Obchod a nejvyšší vedení však od vás budou v nejbližší budoucnosti pravděpodobně chtít více.

Zjednodušeně řečeno je to potřeba těsnějšího provázání IT s byznysem. Pokud máme z tohoto často používaného klišé zdůraznit dva konkrétní body, tak se jedná zaprvé o rychlejší realizaci byznys požadavků a zadruhé o tlak na snižování nákladů. Důvody pro tyto požadavky jsou zcela logické. Stále tvrdší konkurence a zrychlující se tempo technologického vývoje nutí firmy, aby dodávaly na trh své produkty a služby rychleji než kdy před tím. Zároveň v posledních letech neúměrně narostly výdaje na IT, přičemž drtivá většina z nich nebyla­ a není řízena stejnými finančními principy­ jako projekty v jiných oblastech (marketing, výroba apod.). Jen u malého procenta IT projektů byla spočítána a sledována návratnost investic.

Spolu s množstvím realizovaných funkčností narůstá zděděná komplexita a neuspořádanost vlastních IT systémů, která postupně zdražuje realizaci každého dalšího změnového požadavku. Kromě snižování celkových výdajů na IT tedy existuje požadavek i na změnu jejich struktury.

Tradiční přístupy na straně IT (organizační a technologické) se s touto situací nedokáží efektivně vypořádat. Všem začíná být jasné, že jedinou možností, jak dosáhnout lepší provázanosti IT s byznysem, je společná práce IT a obchodních útvarů. Ale jaké přístupy použít?

Situaci komplikuje fakt, že představa o road mapě transformace IT ve firmě není u byznys a IT útvarů většinou stejná. Vzhledem k nastavenému systému pobídek a odměňování dává obchodní strana zpravidla přednost obchodním „quick wins", zatímco IT týmy preferují budování infrastruktury.

Lepší provázanosti IT s byznysem lze dosáhnout různými způsoby. Na začátku každé cesty by ovšem vždy mělo být prosté zlepše­ní mezilidské komunikace mezi lidmi z obou sektorů. Tento zdánlivě jednoduchý krok se ovšem může v celé řadě společností ukázat jako vážný problém.

Pokud začneme hledat nástroje jak zajistit lepší provázanost IT  a obchodu, zjistíme, že v současné době jsou nejslibnějšími přístupy IT governance (ITG) a architektura orientovaná na služby (SOA). Pojďme se tedy podívat, jaké mohou být strategie jejich nasazení a jakou zvolit časovou posloupnost.

IT governance je zde chápáno jako nástroj strategického řízení IT. Dle definice IT Governance Institute je jeho cílem lepší provázání IT s byznysem, zvyšování přidané hodnoty, dobré řízení rizik a odpovědné využívání zdrojů. Konkrétní rámec IT governance může být v podniku realizován různě. Například­ pomocí lepšího vymezení rozhodovacích pravomocí a odpovědností, prostřednictvím redesingu procesů dle dostupných best practices (COBIT, ITIL atd.) nebo cestou zlepšení firemní kultury nebo rozpadu strategie skrze kaskádované balanced scorecards.

SOA je chápána jako přístup pro vývoj, provoz a integraci podnikových aplikací založený na sdílených distribuovaných službách. Jejími základními cíli jsou opět lepší propojení IT s byznysem, zvýšení agility IT a snížení nákladů.

Je zřejmé, že ITG a SOA se nacházejí v různých patrech struktury řízení informatiky. ITG je nesporně obecnějším a strategičtějším nástrojem, zatímco SOA řeší „jen" architekturu­. Oba dva koncepty však mají mnoho společného. Zejména se jedná o proklamativní cíle, které oba přístupy slibují: propojení IT s byznysem, agilita vývoje, snížení nákladů, transparentnost IT atd.

Dalším společným rysem je implementační náročnost obou konceptů. Plná realizace SOA nebo ITG představuje pro každou firmu „velký třesk" a rozhodně ji nelze zvládnout přes noc. Zásadní změny jsou vyžadovány v organizační struktuře, procesech a hlavně v myšlení lidí, a to jak na straně IT, tak na straně byznysu. Významnou bariérou je také investiční náročnost takovýchto projektů. Jak SOA, tak ITG jsou projekty, jejichž business case není snadné obhájit před ostatními podnikovými útvary. Málokdo je ochoten investovat nemalou částku na „infrastrukturní" projekt, který nepřináší viditelné a rychlé obchodní přínosy. Tento fakt již ostatně vyplývá z výše uvedeného schématu obchodních a IT priorit při určování strategického rozvoje IT.

Další nezanedbatelnou a častou překážkou je neexistence jedinečného vlastníka na obchodní straně projektu. Vlastník projektu za IT se tak často potýká s jednotlivými liniovými manažery, kteří preferují partikulární zájmy svých útvarů. To u takto rozsáhlých projektů vyžadujících konceptuální pohled samozřejmě působí kontraproduktivně.

Jaké jsou tedy možnosti? V ideálním případě najít osvíceného sponzora projektu ve vrcholovém managementu (nejlépe CEO), který dokáže takovýto celofiremní projekt svou autoritou prosadit.

Realita je ovšem jiná. Daleko střízlivějším scénářem je postupný vývoj - tzv. „SOA guerilla" nebo „ITG guerilla" -, přičemž se začíná s menšími (pilotními) projekty na úrovni jednotlivých IT a byznys útvarů. Řešení pak postupně „probublává" do jiných útvarů ve stylu „bottom-up". Kromě řady výhod (postupné financování, učení se z chyb apod.) ovšem toto řešení nese jedno významné riziko. Na konci cesty totiž může postrádat tolik potřebný celofiremní koncept, který je nutnou podmínkou pro správné fungování obou přístupů (ať už SOA nebo ITG). U „SOA guerilly" tak velmi pravděpodobně narazíme na absenci pravidel, které obvykle stanovuje SOA governance. Za ITG je pak například mylně považována částečná implementace některé z best practices (např. ITIL Incident Management).

bitcoin_skoleni

Uvádí se, že nejvážnější překážkou k zahájení SOA projektů jsou organizační důvody. Fungující rámec ITG, který průhledně vymezí­ rozhodovací pravomoci mezi IT a byznysem, by měl tento problém výrazně omezit. Jednou z nejčastějších příčin selhání již započatých SOA projektů jsou nedostatky ve fungování governance mechanismů. Ve chvíli, kdy se množství implementovaných služeb rozroste, není možná jejich správa bez metodického a procesního ukotvení v podobě SOA governance. Ta ovšem musí vycházet z vyšších principů nastavených v IT governance, jinak skončíme s potenciálně velice výkonným nástrojem, který ale sám o sobě žádný pozitivní obchodní efekt nepřináší.

Závěrem tedy můžeme říci, že s ohledem na časovou osu zavádění principů ITG a SOA je dle dosavadních best practices rozhodně doporučováno začít s budováním ITG. Bez fungujícího rámce ITG je totiž pravděpodobnost úspěchu nasazení celopodnikového SOA řešení velmi nízká.