CIO Business World: Jaká je aktuální situace na trhu s informačními systémy pro řízení výroby? Je aktuálně některý segment perspektivní – ať již podle velikosti nebo podle oboru činnosti firmy?
Ladislav Peleška: Myslím si, že v oblasti velkých firem je trh prakticky uzavřen a obsazen produkty známých nadnárodních korporací a není pravděpodobné, že takovéto firmy by chtěly změnu systému. Jednak je velkých firem v této republice málo a mnohé z nich mají direktivně vybrán systém svými zahraničními vlastníky. Naproti tomu poměrně otevřené pole je v segmentu středních firem, které leckdy, ač je to neuvěřitelné, používají zastaralé systémy z 90tých let, nebo se snaží řešit výrobu kombinací účetního programu a směsí excelovských tabulek. Poměrně zajímavou oblastí jsou malé firmy, které vznikly, jak se říká v garáži, ale postupem času se rozrostly do úrovně, kterou již nelze řídit pouhým přehlédnutím zakázek na dílně. Nezanedbatelným faktorem je také to, že obvykle jsou to dodavatelé větších společností, které po nich vyžadují výstupy z informačního systému (zpětná sledovatelnost a podobně). Tyto firmy jsou také nuceny k certifikaci systému jakosti, která je samozřejmě s používáním komplexního informačního systému mnohem lépe dosažitelná.
Do Čech přicházejí investoři a české firmy se stávají součástí zahraničních vlastníků. Znamená to někdy také změny v IT infrastruktuře, určené pro řízení výroby? Jaké?
Jak jsem již odpověděl v úvodu, pokud se zahraniční vlastník rozhodne implementovat stejný systém jako má matka, obvykle ho implementuje česká firma znalá zdejšího prostředí. Nezřídka se nám také stává, že vlastník ponechá zdejší výrobě volnost v použití vlastního informačního systému. Tato varianta se mi jeví jako optimální, protože takovýto systém obvykle lépe pokrývá potřeby výrobní firmy. V tomto případě je nutné nadefinovat komunikační protokoly pro přenos dat mezi systémem používanými v mateřské a dceřiné společnosti. Takovéto komunikace musí být schopen každý systém, který se chce nazývat informačním.
Je častější případ, kdy se má IS přizpůsobit stávajícím firemním procesům, nebo naopak se mají firemní procesy modifikovat tak, aby odpovídaly požadavkům zvoleného informačního systému? Jak dlouho trvá, než se podaří sladit v praxi požadavky výroby i IT?
V každém případě je nutné přizpůsobit systém stávajícím firemním procesům. Myšleno tím rozumným firemním procesům, protože během analýzy se často objeví věci, které se dělají jenom proto, že se tak dělaly vždycky, ale nikdo už neví, proč a pro koho se to vlastně dělá. Implementace informačního systému přináší jako vedlejší produkt očištění firemních procesů od takovýchto jevů. Jít cestou „srovnání do latě“ všech výrobců tj. implementovat jeden systém se stejně definovanými procesy pro všechny, je v dnešním globalizovaném světě z mého pohledu naprosto kontraproduktivní. Všichni vyrábějí na podobných CNC strojích nástroji s podobnými řeznými podmínkami a připravují výrobu CAD/CAM systémy s více-méně stejnou funkčností. Pokud jim k tomu ještě nasadíme stejný informační systém s předem definovanou logikou, kterému se musí přizpůsobit, tak se ptám, kde je jejich konkurenční výhoda? Všichni velcí průmyslníci, Baťou počínaje, postavili svůj úspěch na lepší organizaci práce než ostatní. Pokud naimplementujeme firmě systém, který nezohlední jejich dlouhá léta budované procesy, které je zvýhodňují před ostatními, tak jim zničíme celé toto know-how.
Jak dlouho trvá, než se podaří sladit v praxi požadavky výroby i IT?
Záleží na velikosti projektu, na koordinátorovi na straně zákazníka, zda již má nějaké zkušenosti se zaváděním informačního systému nebo je to člověk s výpočetní technikou příliš nedotčený a na dalších okolnostech. Rozhodující měrou ovšem ovlivní kvalitu implementace a rychlost implementace zkušenost konzultanta na straně dodavatele. Je určitě nezpochybnitelné, že projekt bude fungovat dříve a lépe bude-li ho zavádět konzultant, který má praktické zkušenosti z výroby. Nutno ještě podotknout, že výroba je živý proces a tudíž dodavatel informačního systému musí být schopen systém korigovat dle nově vzniknuvších potřeb zákazníka i po skončení implementace.
Zastaralé výrobní systémy mohou představovat bezpečnostní riziko. Některé výrobní řídicí systémy mohou pocházet i z doby, kdy ještě nebyly ani Windows ani Internet. Setkali jste se ve své praxi případem, kdy takové systémy běžely na překonaném (rizikovém) SW/HW? Řešili jste přechod na novější infrastrukturu – bylo to také z důvodů bezpečnosti?
Setkali jsme se ještě nedávno s velmi zastaralými systémy, dokonce s případy, kdy počítače nebyly v síti, data byla mezi nimi přenášena na disketách. V tomto případě naopak byla data ve starém systému velmi dobře zajištěna a největší bezpečnostní riziko bylo, že příslušný pracovník uklouzne v zimě na dvoře a zlomí disketu. Je jasné, že takováto situace byla nadále neudržitelná, ale z pohledu implementace poskytla dobrý základ, na rozdíl od již dříve zmíněných excelovských tabulek. Představa útoku z internetu na běžné výrobce, například stavebních míchaček, mi přijde spíše paranoidní (nejsou to zbraně apod.,…) ale je prokázáno, že největší bezpečnostní riziko co se týká zneužití dat, tvoří vlastní zaměstnanci. Takže přechod na nový systém by měl řešit problematiku zabezpečení dat a přístupu k nim. Výrobní systém by měl v dnešní době mít buď vlastní PLM a nebo komunikovat s PLM třetích stran. Bohužel, řada dodavatelů informačních systémů marketingově hlásá možnost ukládání dat, což je ve skutečnosti pouze odkaz na sdílené místo na serverovém disku.
Jak je rozšířená obava z průmyslové špionáže? Řešíte otázky bezpečnosti proti úniku dat? Setkali jste s případy zneužití výrobních informací zaměstnanci nebo s případy hackerských průniků ze sítě, jejichž cílem bylo získat citlivá výrobní data?
Našimi zákazníky jsou především menší a střední firmy a informace typu zásoba práce na pracovišti nepatří mezi oblíbené aktivity hackerů. Jak jsem již v předchozí otázce naznačil, největší ohrožení je zevnitř. Se zneužitím výrobních dat jsem se své praxi setkal nejednou. Obvykle tyto problémy ustanou implementací nového systému a důsledným nastavením přístupových práv jednotlivým uživatelům.
Aktuálními trendy jsou cloud a mobilita. Jak se tyto technologie uplatňují u firem, které využívají systémů pro řízení výroby?
Samozřejmě, že nutností dnešní doby je neomezený přístup k datům jakoukoliv formou. Každý pracovník má možnost z jakéhokoli zařízení, které má přístup k internetu, sledovat a zadávat data v systému. Toto je omezeno pouze možnostmi přístupu k internetu.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU