Informační technologie v „solitérních“ podnicích

Rozsvícená světla v továrních halách i v domácnostech. Komfort plynového vytápění. Vlaky přepravující náklady i lidi za prací či na výlety. Letecké spojení s celým světem. Důchody, dopisy a různá blahopřání doručovaná i do těch nejzapadlejších vesnic. Zdravotní péče dostupná okamžitě po narození i v pozdním stáří či při nenadálém onemocnění. Jistota, že i v případě ropného šoku budou u čerpacích stanic k dostání pohonné hmoty. To vše je obvykle vnímáno jako naprostá samozřejmost až do okamžiku náhlých selhání a výpadků či živelných katastrof. Význam podniků a institucí, které tyto „samozřejmosti“ zajišťují, proto obvykle bývá pro bezproblémový chod ekonomiky i celé společnosti v příslušné zemi naprosto klíčový. Páteří těchto podniků a institucí jsou pochopitelně den ode dne sofistikovanější informační a komunikační systémy.

Obdobně, jako je tomu i v jiných národních ekonomikách, tvoří také páteř české ekonomiky několik velkých až velmi velkých „infrastrukturních“ podniků a institucí, jejichž bezproblémové fungování je pro každodenní chod české ekonomiky jako celku naprosto klíčové – a to zdaleka nejen proto, že se jedná (alespoň na zdejší poměry) o podniky a instituce velké až velmi velké, ale zejména proto, že tyto podniky spravují a provozují základní ekonomickou infrastrukturu, bez jejíhož spolehlivého každodenního fungování by se česká ekonomika a potažmo i celá česká společnost začala brzy hroutit jako domeček z karet.

Výjimečné postavení takovýchto „solitérních“ podniků a institucí v rámci celé české ekonomiky je přitom ještě dále umocňováno jejich výrazně monopolním postavením v rámci celé České republiky nebo alespoň v rámci jednoho či více jejich krajů, které je důsledkem historického vývoje, případně se odvíjí od existence tzv. přirozených monopolů, jež sice mohou být prostřednictvím odpovídající legislativy více či méně uměle omezeny či jinak regulovány, avšak které na druhé straně není z logiky věci žádoucí zcela eliminovat.

Není tedy divu, že se dokonce i podle standardní odvětvové klasifikace ekonomických činností (dále jen OKEČ) v takovýchto případech jedná o výrazně solitérní podniky a instituce, které se s výraznější konkurencí jiných „národních šampionů“ potýkají (pokud lze o nějaké takovéto konkurenci vůbec hovořit) toliko v nadregionálním či nadnárodním měřítku nebo jimž konkurují v tuzemských podmínkách pouze alternativní dodavatelé tzv. substitučních produktů a služeb.

Jak již bylo naznačeno výše, patří mezi klíčové tuzemské solitérní podniky a instituce nejen subjekty, které poskytují své služby stovkám tisíců či milionům občanů České republiky a jejích návštěvníků, nýbrž také provozovatelé základní strategické průmyslové infrastruktury, o jejichž existenci se veřejnost obvykle dozvídá jen v krizových situacích nebo v souvislosti s nejrůznějšími mediálně--politickými kauzami.

Jedním z takovýchto významných tuzemských solitérních podniků, které se na přípravě této analýzy v roce 2007 podílely opětovně již podruhé, je akciová společnost Čepro. K hlavním aktivitám této společnosti, jejímž jediným akcionářem je Ministerstvo financí ČR, totiž patří zejména přeprava, skladování a prodej ropných produktů prostřednictvím sítě produktovodů a velkokapacitních zásobníků a poskytování služeb v těchto oblastech dalším subjektům. Hlavním zákazníkem společnosti Čepro je přitom český stát, pro nějž Čepro zajišťuje skladování státních hmotných rezerv. Již několik let pak společnost Čepro, která v současnosti zaměstnává přes osm set pracovníků, provozuje také vlastní síť čerpacích stanic EuroOil, do níž byly při završování privatizace státního podniku Benzina převedeny jeho méně lukrativní čerpací stanice.

Dalším z významných tuzemských „solitérních“ podniků, které se na přípravě této analýzy podílely v roce 2007 již podruhé, je akciová společnost Čeps. Ta je co do počtu pracovníků se svými cca 420 zaměstnanci sice o cca polovinu menší než výše zmiňovaná společnost Čepro, avšak co do jejího strategického významu pro fungování celé české ekonomiky se jedná o společnost minimálně stejně významnou. Tato společnost, která vznikla vyčleněním ze společnosti ČEZ a která je v současnosti majetkově plně ovládána českým státem, je totiž provozovatelem páteřní elektrické přenosové soustavy ČR.

Zatímco výše zmiňované společnosti Čepro i Čeps patří mezi významnými tuzemskými solitérními podniky co do počtu svých zaměstnanců spíše mezi ty menší, řadí se pro změnu státní podnik Česká pošta, který se na přípravě této analýzy podílel po předchozích čtyřech a osmi letech již potřetí, se svými cca 37 000 pracovníky ve svých více než 3 400 dislokovaných pracovištích mezi největší tuzemské zaměstnavatele. Právě Česká pošta je přitom zářným příkladem dlouhodobě ziskového státního podniku – a to i přesto, že v současnosti má již státem garantován monopol pouze na přepravu a doručování písemných zásilek do hmotnosti 50 g a s cenou do 18 Kč, zatímco ve všech ostatních sférách poštovních služeb již tento podnik působí v plně konkurenčním prostředí.

Na rozdíl od České pošty, která se může zatím i nadále spoléhat alespoň na svůj dnes již jen velmi omezený dílčí monopol na doručování drobnějších listovních zásilek, se však akciová společnost České aerolinie, která se na přípravě této analýzy v roce 2007 podílela spolu s Českou poštou taktéž již potřetí, pohybuje dlouhá léta ve zcela tržním prostředí globální konkurence. Ekonomické výsledky Českých aerolinií, jež zaměstnávají přes pět tisíc pracovníků, přitom byly v posledních letech navíc velmi negativně ovlivňovány nejen důsledky celosvětové krize letecké přepravy po událostech z 11. září 2001, ale bohužel též manažerským selháním jejich předchozího vedení, do jehož čela byl coby prezidenta ČSA dosazen sociálně-demokratický exponent Jaroslav Tvrdík.

Zatímco těžištěm aktivit společnosti České aerolinie tak zůstane i po jejich ozdravení především mezinárodní letecká přeprava osob, zaměřují se společnosti ze skupiny Českých drah především na tuzemskou železniční přepravu osobní i nákladní. Se svými více než šedesáti tisícovkami zaměstnanců je přitom skupina Českých drah vůbec největším zaměstnavatelem ze všech solitérních podniků, které se na přípravě této analýzy přímo podílely.

Mezi trojici největších českých solitérních podniků, které v době přípravy této analýzy zaměstnávaly v České republice řádově desítky tisíc pracovníků, se přitom spolu se skupinou Českých drah a s Českou poštou řadí se svými více než dvaadvaceti tisícovkami tuzemských zaměstnanců rovněž skupina ČEZ. Také ta je přitom zatím i nadále majetkově pod kontrolou českého státu; na rozdíl od Českých drah a České pošty se však skupina ČEZ po předchozí integraci pětice dříve nezávislých tuzemských regionálních distribučních společností do této skupiny vydala v posledních letech cestou své expanze do dalších středoevropských a východoevropských států.

Jedním z klíčových konkurentů skupiny ČEZ nejen na zahraničních trzích, ale také na trhu tuzemském je přitom původem německá skupina E.ON, jejíž česká odnož je se svými více než dvěma tisícovkami zaměstnanců dalším z významných tuzemských solitérních podniků či skupin podniků, které se na přípravě této analýzy přímo podílely (obdobně jako skupina ČEZ) po čtyřech letech již podruhé. Také skupina E.ON ČR přitom dlouhodobě expanduje nejen v dalších středoevropských a východoevropských státech, nýbrž také v příbuzných či navazujících odvětvích české ekonomiky, jako je například tuzemské teplárenství či plynárenství.

Spolu s výše zmiňovanou společností Čeps a skupinami ČEZ a E.ON ČR přitom vyvíjí své primární aktivity v odvětví výroby a distribuce elektrické energie také skupina Pražské energetiky, která se na přípravě této analýzy podílela po předchozích čtyřech a osmi letech obdobně jako Česká pošta a České aerolinie již potřetí. Také skupina Pražské energetiky, která zaměstnává bezmála čtrnáct set pracovníků, přitom v posledních letech těží z rostoucí tuzemské poptávky po elektrické energii při souběžném růstu tržních cen elektrické energie v celém středoevropském regionu, jemuž zatím nedokázala v České republice zabránit ani plná liberalizace trhu s elektřinou, která byla odstartována v lednu 2006.

Ceny na tuzemském energetickém trhu však v posledních letech nerostou pouze na trhu s energií elektrickou, nýbrž také na trhu se zemním plynem, jehož ceny obvykle stoupají v těsném závěsu za růstem světových cen ropy – a to i přesto, že důsledky růstu těchto cen zatím výrazně tlumí rostoucí kurz české měny. Tento vývoj tak v posledních letech nahrává také dalšímu z významných tuzemských solitérních subjektů, který se na přípravě této analýzy přímo podílel, tedy skupině RWE ČR, jež v České republice zaměstnává ve společnosti RWE Transgas a v dalších společnostech této skupiny dohromady kolem pěti a půl tisíce pracovníků.

Srovnatelný počet pracovníků jako ve skupině RWE ČR přitom pracuje také v dalším, tj. celkově již v desátém významném tuzemském ekonomickém subjektu, který se na přípravě této analýzy podílel vůbec poprvé – ve Všeobecné zdravotní pojišťovně. Byť by se přitom mohlo na první pohled zdát, že tato finanční instituce v současnosti řeší výrazně odlišné problémy, než je tomu v případě ostatních výše zmiňovaných významných tuzemských podniků a institucí, má s nimi alespoň co do aktuálního stavu a trendů dalšího rozvoje využití řešení IT až překvapivě mnoho společného. Obdobně jako všechny ostatní výše zmiňované tuzemské solitérní podniky má totiž také Všeobecná zdravotní pojišťovna se svými téměř pěti tisícovkami zaměstnanců v pobočkách po celé České republice de facto velmi výrazně „síťový“ charakter – a obdobně, jako je tomu v jiných solitérních podnicích, přitom není rovněž její další vývoj determinován ani tak jejím soupeřením s její přímou tuzemskou konkurencí (kterou jsou v tomto případě zaměstnanecké zdravotní pojišťovny) jako spíše potřebou další optimalizace svých interních procesů a jejich průběžné adaptace na měnící se vnější podmínky.

Změny těchto vnějších podmínek jsou přitom důsledkem kombinace dalšího objektivního vývoje české ekonomiky a české společnosti jako celku, který je naštěstí alespoň jakž takž předvídatelný, a naopak jen velmi obtížně předvídatelných „subjektivních“ rozhodnutí přijímaných tuzemskou politickou reprezentací, která se často promítají nejen do poměrně zásadních legislativních změn, nýbrž také do zcela konkrétního personálního obsazování strategických a výkonných orgánů dotčených společností a nezřídka též do zcela konkrétních rozhodnutí těchto výkonných orgánů ve věcech dalšího rozvoje využití řešení na bázi pokročilých ICT v těchto podnicích a institucích.

AKTUÁLNÍ STAV VYUŽITÍ ICT

Podle informací o využití ICT v desítce výše zmiňovaných významných organizací, které se podařilo získat prostřednictvím osobních pohovorů s představiteli těchto podniků a institucí v období jejich posledního dotazování od konce ledna do poloviny listopadu 2007, v nich tou dobou pracovalo dohromady více než 134 tisíc zaměstnanců. Ti při své práci využívali informační a komunikační systémy zahrnující téměř osmdesát tisíc koncových stanic a přes čtyřiadvacet tisíc služebních mobilních telefonů. V sedmi podnicích či skupinách podniků, které byly při přípravě této analýzy v roce 2007 dotazovány po čtyřech letech opakovaně již podruhé, či dokonce potřetí, se přitom celkový počet koncových stanic jimi využívaných informačních systémů v průběhu oněch posledních čtyř let zvýšil jen o cca 5 % – tj. dokonce ještě o něco méně, než za tu dobu vzrostl celkový počet všech jejich zaměstnanců (který za tu dobu vzrostl o cca 8 %). Celkový počet služebních mobilů využívaných pracovníky solitérních podniků dotazovaných při přípravě této analýzy již podruhé nebo potřetí se oproti tomu v průběhu posledních čtyř let téměř ztrojnásobil (!).

Výše zmiňovaná informační a telekomunikační infrastruktura přitom byla rozprostřena po území celé České republiky v téměř osmi tisícovkách administrativních center, regionálních poboček a dalších dislokovaných pracovišť výše zmiňovaných solitérních podniků.

Důraz kladený na efektivní využití IT managementy sedmi tuzemských solitérních podniků dotazovaných již podruhé či potřetí se v průběhu čtyř posledních let příliš nezměnil; co se však změnilo velmi výrazně, byly způsoby začlenění útvarů ICT těchto podniků do jejich organizační struktury. Zatímco ještě v roce 2003 byli vedoucí útvarů podřízeni přímo výkonným ředitelům těchto podniků coby členové jejich vrcholových managementů nebo alespoň coby vedoucí „štábních“ útvarů generálních a výkonných ředitelů těchto podniků a institucí pouze v necelé jedné třetině případů, o čtyři roky později již tomu tak bylo v téměř třech čtvrtinách těchto podniků a institucí.

Celkový počet IT specialistů se oproti tomu v sedmi významných tuzemských solitérních podnicích, které byly při přípravě této analýzy dotazovány po předchozích čtyřech letech již podruhé či dokonce potřetí, snížil o bezmála jednu čtvrtinu. Díky přesunu IT specialistů zabezpečujících „provozně-podpůrné“ aktivit do specializovaných útvarů či sesterských společností se přitom podíl IT specialistů, kteří nejsou přímo podřízeni útvarům zodpovědným za strategický rozvoj využití IT v příslušných podnicích, zvýšil více než čtyřikrát (!).

Podíl ICT specialistů, kteří nebyli přímo podřízeni útvarům zodpovědným za strategický rozvoj využití IT, na celkovém počtu ICT specialistů z řad pracovníků všech deseti významných tuzemských solitérních podniků a institucí participujících bezprostředně na přípravě této analýzy tak byl v době jejich posledního dotazování téměř dvoutřetinový. Celkový vliv pracovníků i manažerů „strategických“ útvarů IT zodpovědných za strategický rozvoj využití informačních technologií, kteří se na celkovém počtu všech IT specialistů participujících podniků podíleli jen cca jednou dvanáctinou, na rozhodování těchto podniků o nasazení a výběru pokročilých ICT řešení však po přesunu „provozně-podpůrných“ aktivit do sesterských společností naopak citelně vzrostl.

S ohledem na výše zmiňované skutečnosti tak ani není příliš divu, že ve struktuře stolních osobních počítačů využívaných pracovníky sedmi solitérních podniků, které byly dotazovány podruhé či potřetí, získaly v průběhu posledních čtyř let výrazně dominantní podíl stolní osobní počítače z produkce firmy Dell, jejíž obchodní model založený na přímém prodeji tak v tomto případě slavil zcela jednoznačný úspěch. Podíl stolních osobních počítačů na celkovém počtu všech koncových stanic informačních systémů využívaných sedmi významnými tuzemskými solitérními podniky, které se na přípravě této analýzy v roce 2007 přímo podílely již podruhé nebo potřetí, však v průběhu uplynulých čtyř let poměrně výrazně klesl.

Serverová infrastruktura informačních systémů všech deseti významných tuzemských solitérních podniků, které se na přípravě této analýzy v roce 2007 přímo podílely, byla tvořena více než 6 600 servery. Čtyři pětiny z celkového počtu všech těchto serverů přitom připadaly na „obyčejné“ jednoprocesorové PC servery, které byly využívány zejména jako „pobočkové“ komunikační, souborové či aplikační servery. Protipólem těchto levných serverů pak byly v informační infrastruktuře solitérních podniků participujících na přípravě této analýzy drahé víceprocesorové neintelovské servery, které pro provozování alespoň některých svých kritických podnikových aplikací využívaly a hodlaly využívat i nadále všechny významné tuzemské solitérní podniky, které se na přípravě této analýzy v roce 2007 bezprostředně podílely.

Obdobně, jako tomu bylo ve struktuře stolních osobních počítačů využívaných významnými tuzemskými solitérními podniky, které se přímo podílely na přípravě této analýzy v roce 2007, přitom také ve struktuře jimi využívaných intelovských PC serverů dominovaly velmi výrazně PC servery z produkce firmy Dell, jejichž podíl na celkovém počtu všech PC serverů využívaných těmito podniky byl bezmála čtyřpětinový. Z pohledu použitého systému se jednalo z bezmála tří čtvrtin o PC servery vybavené operačním systémem Linux, zbývající více než čtvrtinový podíl pak připadal na PC servery vybavené serverovými operačními systémy z produkce firmy Microsoft.

TRENDY DALŠÍHO VYUŽITÍ ICT

O tom, že pozice serverových produktů z produkce firmy Microsoft ve významných tuzemských solitérních podnicích, které se na přípravě této analýzy podílely již podruhé či potřetí, spíše stagnují či dokonce slábnou, přitom svědčí také porovnání struktury databázových serverů využívaných těmito podniky v roce 2003 se strukturou databázových serverů využívaných týmiž podniky v roce 2007.

Přestože celkový počet všech databázových serverů využívaných významnými tuzemskými solitérními podniky, které byly při přípravě této analýzy dotazovány již podruhé, či dokonce potřetí, vzrostl oproti roku 2003 o tři pětiny, podíl databázových serverů MS SQL Server na celkovém počtu všech databázových serverů dokonce mírně klesl, zatímco podíl konkurenčních databázových serverů z produkce firem Sybase a Oracle naopak mírně, či dokonce velmi výrazně vzrostl. Všech deset významných tuzemských solitérních podniků, které se na přípravě této analýzy v roce 2007 přímo podílely, tak tou dobou provozovalo téměř třináct set databázových serverů.

Serverové aplikace z produkce firmy Microsoft přitom zatím nenalezly ve významných tuzemských solitérních podnicích participujících na přípravě této analýzy v roce 2007 širší uplatnění ani ve sféře standardních ERP aplikací. Čtyři pětiny těchto podniků již totiž využívaly pro vedení svých standardních finančně-účetních agend ERP aplikace z produkce firem SAP a Oracle.

Prostor pro dodávky standardních aplikačních řešení bez další přidané hodnoty je totiž v desítce významných tuzemských solitérních podniků, které se na přípravě této analýzy v roce 2007 podílely, sice co do jejich celkového finančního objemu na první pohled stále ještě poměrně značný, avšak co do jeho souhrnného podílu na celkových výdajích těchto podniků na pořízení a provoz ICT nepříliš významný. Z úctyhodného celkového objemu běžných ročních výdajů participujících solitérních subjektů na pořízení a provoz ICT ve výši cca 9,5 mld. Kč totiž připadá na výdaje za nákup softwarových licencí standardních kancelářských i podnikových aplikací „jenom“ cca 520 mil. Kč, tj. pouhých necelých 6 % všech výdajů na pořízení a provoz ICT. Na výdaje na vývoj aplikací „na míru“ a nákup konzultačních a implementačních služeb oproti tomu připadá přes 1,4 mld. Kč, tj. téměř 15 % všech výdajů na pořízení a provoz ICT.

Ve skupině významných solitérních podniků, které se podílely na přípravě této analýzy v roce 2007 již podruhé nebo dokonce potřetí, se tak jejich celkové výdaje na pořízení a provoz ICT v průběhu uplynulých čtyř let od doby jejich předchozího dotazování v roce 2007 téměř zdvojnásobily (!). Výdaje na nákup licencí standardního softwaru se přitom spolu s výdaji na ostatní provozní režií útvarů ICT (bez odpisů) prakticky nezměnily; hlavní podíl na výše zmiňovaném úctyhodném růstu výdajů opakovaně dotazovaných podniků na pořízení a provoz ICT tak měl spolu s významným růstem výdajů na pořízení hardwaru, výdajů na datové komunikace a výdajů na nákup „ad hoc“ služeb (tj. zejména služeb implementačních a konzultačních a zakázkového vývoje softwaru) zejména dramatický růst výdajů na průběžně nakupované služby (jako jsou např. outsourcingové služby externích dodavatelů či specializovaných servisních sesterských firem), které v průběhu posledních čtyř let vzrostly více než čtyřnásobně (!).

Celkové běžné roční výdaje na pořízení a provoz ICT tak za všech deset významných tuzemských solitérních podniků, které se na přípravě této analýzy podílely v průběhu roku 2007, činily v přepočtu na jednu koncovou stanici jejich informačních systémů téměř 120 tisíc Kč. Z informací o celkové výši předpokládaných dalších investic těchto podniků do rozvoje jejich informačních systémů v horizontu příštích cca tří až čtyř let přitom vyplývá, že tyto výdaje budou v tomto střednědobém horizontu v přepočtu na jednu koncovou stanici dále navyšovány o další bezmála čtyři tisícovky až na celkových cca 123,7 tis. Kč.

Autor pracuje jako nezávislý konzultant a publicista, kontaktovat jej můžete na adrese lubomir.karpecki@karpecki.cz.