Zatímco ještě před několika lety byl v našem regionu střední a východní Evropy (CEE) 3D tisk pro svou cenovou nedostupnost výsadou jen několika málo podniků ve výrobní sféře, letectví a výzkumu, dnes jsou již 3D tiskárny běžně nasazovány i v malých a středních podnicích v rozličných oborech lidské činnosti. Uplatnění nachází především ve tvorbě prototypů finálních výrobků či modelů v oblastech, jako jsou stavebnictví, architektura, průmyslový design, automobilový průmysl, letectví, strojírenství, lékařství, módní návrhářství, šperkařství, umění, vzdělávání, potravinářství a v mnoha dalších oblastech. Už i na českém trhu je velký výběr od cenově dostupných 3D tiskáren začínajících s cenou na devíti tisíci korunách s DPH, určených především modelářským nadšencům či studentům technických oborů vysokých škol, až po velice sofistikované a drahé stroje schopné tisknout prakticky cokoliv od rozměrů několika nanometrů až po velice rozměrné objekty velikosti budov. Zde už se však ceny mohou vyšplhat až do řádů milionů korun.
Ve své nejnovější globální předpovědi (Semiannual 3D Printing Spending Guide) IDC předpokládá v regionu střední a východní Evropy zvýšení celkových výdajů na 3D tisková řešení (hardware, software, tiskový materiál a služby) ze 750 milionů amerických dolarů v roce 2015 na přibližně dvě miliardy v roce 2019. Trh 3D tisku v CEE tedy poroste v příštích letech tempem zhruba 28 % (kumulativní průměrná míra růstu 2014–2019). Celkový podíl výdajů CEE na světovém trhu 3D tisku pak v roce 2015 činil 7,2 %. IDC dále předpokládá, že rozvíjející trhy budou zvyšovat svůj podíl na celkových výdajích na 3D tisk. Region Asie/Pacifik bude hlavním motorem růstu, kde především Čína rychle posiluje pozici lídra v produkci 3D tiskáren a významně rozšiřuje i nabídku 3D tiskových služeb. Nicméně podle předpovědi IDC by podíl CEE na celosvětových výdajích na 3D tisk měl rovněž zvolna růst, a to na 7,5 % v roce 2019.
S pomocí 3D tiskárny je možné vyrobit přesný model budoucího finálního výrobku s mnohem menšími náklady než obvyklými metodami, jakými jsou např. vstřikování plastů do formy nebo obrábění materiálů. 3D tisk tak nelze brát jako konkurenta konvenčních výrobních procesů, ale jako jeho doplněk, který výrobu zjednoduší díky optimalizaci designu, zkrátí dodací lhůty nebo umožní personalizaci produktu. Samotní výrobci hardwaru, jejich distributoři či specializované firmy pak nabízejí 3D tisk i jako službu všude tam, kde by bylo ostré nasazení 3D tisku do výrobního procesu příliš nákladné či neefektivní z hlediska návratnosti takové investice. Výhodnost outsourcingu 3D tisku se pak zvýší při potřebě podniku používat více 3D tiskáren najednou ať už kvůli potřebě větší kapacity tisku či nutnosti tisknout z různých materiálů.
Mezi současné nevýznamnější globální výrobce 3D tiskáren patří společnost 3D Systems a Stratasys, pod který spadá i dříve samostatný výrobce MakerBot. Mezi další významné výrobce nabízející čistě profesionální řešení pak patří například ExOne, EOS, EnvisionTec, SLM Solutions nebo Arcam AB. Ani tradiční výrobci klasických 2D tiskáren však nechtějí zůstávat pozadu. Americká společnost HP patřící dlouhodobě mezi největší světové výrobce tradičních tiskových řešení přijde ještě letos se svojí první 3D profesionální tiskárnou na světový trh. Také Ricoh vloni na podzim ve Frankfurtu představil svoji první 3D tiskárnu mířící do profesionální sféry. Z českého prostředí pak lze uvést například společnost Prusa Research působící na trhu již od roku 2009 či firmu be3D spadající pod společnost Y Soft.
Martin Kubáň
Senior research analyst, IDC Manufacturing Insights, IDC CEMA
Zdeněk Kroužel
Senior research analyst, Imaging, Printing & Document Solutions, IDC CEMA
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU