Historie Motoroly

Společnost, která jako první uvedla na trh mobilní telefon, je dnes druhým největším výrobcem těchto přístrojů. Leckoho možná překvapí, že známé logo netopýřích křídel ve tvaru velkého „M“ se nejprve objevovalo na radiopřijímačích, vysílačkách, televizorech, pagerech, ale také na mikroprocesorech. Například v prvních počítačích Macintosh „tepaly“ právě procesory od Motoroly.

Paul Galvin, chicagský podnikatel a zakladatel společnosti, měl ve svých třiceti letech za sebou řadu neúspěchů, k nimž patřily i dva bankroty firem, které založil. Tou druhou byla Stewart Storage Battery Company, jež se zabývala výrobou adaptérů pro elektrické spotřebiče. V roce 1928 se Paulovi Galvinovi podařilo přesvědčit svého bratra Josepha, aby společně za poslední úspory odkoupili část skladu zkrachovalého podniku na výrobu tzv. „eliminátorů baterií“.

Paulův vklad činil rovných 750 dolarů. Nově vzniklou společnost si bratři Galvinové nechali na konci září roku 1928 zaregistrovat pod názvem Galvin Manufacturing Corporation. Poté si pronajali prostory v Chicagu a zaměstnali pět stálých pracovníků.

Pokud by společnost měla zůstat u výroby adaptérů, bylo by toto počínání podivné. Ale Paul Galvin měl v záloze trumf, který mu ostatně pomohl dostat do společného podniku bratra. Tím tajným srdcovým esem, ukrytým v rukávu, byl postup výroby levného, ale kvalitního autorádia. Galvin Manufacturing Corp. je začala montovat ve skrovných chicagských dílnách hned dalšího roku. Vedle prodeje společnost nabízela i instalaci do automobilů. Zájem, jak ostatně Paul Galvin předpokládal, byl obrovský. Rádiový přijímač pro automobily začali bratři Galvinové opatřovat značkou Motorola, což mělo naznačovat jakési spojení pojmů pohybu a rádia.

V průběhu 30. let minulého století se ve Spojených státech stala Galvin Manufacturing Corporation jedním z největších výrobců autorádií. Společnost brzy začala nabízet i běžná rádia pro domácnost. Vlastně ne, nikoli běžná – na rozdíl od konkurence přišla Motorola, jak firmu zákazníci začali označovat, na trh s přístroji, které měly jako první ladění stanic pomocí tlačítek a tónové ovládání.

Výroba a prodej rádií, to byl v té době obrovský byznys. Rozhlasové vysílání, vedle tisku pro nejširší veřejnost, se stalo hromadným sdělovacím prostředkem, zdrojem informací, ale i zábavy. Vždyť rozhlasový přijímač vlastnila ke konci 30. let polovina amerických domácností.

OD RÁDIÍ K TELEVIZORŮM A POLOVODIČŮM

Dva roky před vstupem USA do druhé světové války získali bratři Galvinové do své firmy fyzika Daniela Nobleho, významného průkopníka rádiové technologie. Ten se zasloužil o založení firemní divize zaměřené na bezdrátovou komunikaci. Jeho inovace v oblasti dvoucestného vysílání se pro firmu ukázaly jako nanejvýš podnětné zejména poté, co Spojené státy vstoupily do války.

Díky zkušenostem v oblasti vysílaček (Galvin Manufacturing Corp. už v roce 1941 instalovala kompletní dvoucestný policejní systém na bázi amplitudové modulace v Bowling Green ve státě Kentucky) se společnosti podařilo získat významné armádní zakázky. Motorola vybavila americké vojska první přenosnou dvoucestnou radiostanicí SCR536 pásmu AM, pro niž se vžil název Handie-Talkie. Noble rovněž vyvinul vysílačku pro pásmo FM, ta vážila více než čtyřicet kilogramů, nosila se na zádech a říkalo se jí Walkie-Talkie. Tyto vysílačky se staly legendou. Využívaly je signalizační sbory americké armády jak na západní frontě, tak v Tichomoří.

Po válce se společnost vrátila k civilní výrobě, která nebyla nikdy zcela přerušena, neboť zájem o radiopřijímače ani v období války neklesal. Protože se obchodní značka Motorola stala všeobecně známou v celých Spojených státech, ba i v zahraničí, jméno bylo změněno z Galvin Manufacturing Corp. na Motorola, Inc. Daniel Noble, ředitel výzkumu, předložil krátce po válce novou inovační strategii. Kromě radiopřijímačů a vysílaček obsahovala tři významné segmenty, které podle Nobleho začnou brzy dobývat trhy: mobilní komunikace, televizory a polovodiče.

Nobleovy předpoklady se ukázaly jako správné. Když v roce 1948 představila Motorola televizor VT71 Golden View, byl to úspěch. Jednalo se ve své době o nejlevnější televizní přijímač, během jediného roku dokázala společnost prodat přes sto tisíc těchto přístrojů.

Nově založené středisko na výzkum a vývoj polovodičových technologií ve Phoenixu ve státě Arizona umožnilo, aby se Motorola stala jednou z nejvýznamnějších firem, která vyrábí tranzistory. Autorádia, první komerční výrobek, ve kterém Motorola využívala tranzistory, společnost dodávala již přímo velkým výrobcům automobilů (byla např. výhradním dodavatelem autorádií pro továrny General Motors). Tato rádia byla opatřena novým firemním logem, „M“ ve tvaru netopýřích křídel. Na konci 50. let bylo na trh uvedeno i první plně tranzistorové rádio X11, které se, jak praví reklamy, „pohodlně vejde i do kapsy u košile“. Koncem 60. let pak Motorola uvedla na trh televizory Quasar, první plně tranzistorové barevné televizní přijímače.

V centru pozornosti výzkumného a vývojového střediska Motoroly zůstávala mobilní komunikace. V polovině 50. let společnost představila první pager. Zařízení umožňovalo zasílání krátkých signálů a zpráv cílenému uživateli. Pager našel uplatnění v nemocnicích, továrnách, velkých úřadech i v armádě.

V té době se Motorola stala jedním z partnerů amerického vesmírného programu, což byla pro firmy prestižní záležitost. Pro vesmírné programy Mariner a Gemini dodává společnost transpondéry, které zajišťují rádiové spojení i na dálku desítek milionů kilometrů. Spolupracovala také na programu Apollo. Známá slova Neila Armstronga o malém kroku pro člověka, ale velkém skoku pro lidstvo, která zazněla v roce 1969 z Měsíce, přenášel transpodér od Motoroly…

ČIPY PRO OSOBNÍ POČÍTAČE

Vedle technologie mobilní komunikace se společnosti dařilo i v oblasti polovodičů. Rozhodně je třeba zmínit 16bitový mikroprocesor Motorola 68000. Jméno 68000 bylo vybrané jednak s ohledem na předchozí verzi 6800, jednak byl název spojován také se 68000 tranzistory, které byly obsažené v čipu – ve skutečnosti se ale počet tranzistorů blížil 7 tisícům.
Na počátku 80. let byla řada 68000 jako první užívaný mikroprocesor v drahých systémech, jako byly pracovní stanice Hewlett-Packard HP9000 či systémy Sun Microsystems. Ve druhé polovině 80. let byla verze 68000 jako první mikroprocesor používaná v osobních počítačích, a to v počítačích Apple Lisa a posléze zejména v legendárním Apple Macintosh.

Procesorům Motorola řady 680x0 (označované též jako 68k) zůstal Apple věrný až do poloviny 90. let, kdy je vystřídaly mnohem výkonnější procesory PowerPC, které vyvinuly společně firmy Apple, IBM a Motorola.

Mikroprocesor 68000 byl hojně využívaný rovněž jako řadič do tiskáren – byl použit již v roce 1981 v laserových tiskárnách, poté v Apple Laserwriter, první postscriptové tiskárně na světě, a také v populárních HP LaserJetech.

DYNATAC – PRVNÍ MOBILNÍ TELEFON

Pro společnost je dnes ovšem nejdůležitějším segmentem mobilní komunikace – a to nejen proto, že právě v Motorole se zrodil fenomén mobilního telefonu, zařízení, bez něhož si většina z nás již nedokáže představit svůj život. Vraťme se nejprve krátce do minulosti.

Zcela novou éru bezdrátové komunikace odstartovaly laboratoře firmy Bell, když byl roku 1947 zformován koncept tzv. celulárního (buňkového) systému pro mobilní komunikaci. Princip tohoto systému spočívá v seskupení buněk, jež tvoří vysílač i přijímač signálu. Celulární síť odstartovala 1. generaci bezdrátové telefonní technologie (označovanou jako 1G) a postupně začala nahrazovat tehdejší standard používaný radiotelefony (0G).

Cesta k mobilnímu telefonu byla však ještě klikatá. Koncept tohoto přístroje, který již v zásadě připomínal dnešní mobily, se zrodil v roce 1972 ve vývojovém středisku Motoroly. Ruddy Krolopp, designér prvního mobilu, na úkol po letech vzpomínal těmito slovy: „Jednoho dne si mne zavolal jeden z ředitelů a postavil mne před úkol, který byl tehdy naprostým unikátem. Měl jsem zkonstruovat mobilní telefon, přenosný přístroj, který předtím ještě nikdo neznal… Co bylo ovšem na celé věci nejzajímavější, na celý vývoj prototypu jsme měli jen šest týdnů. Byla to skutečně šibeniční lhůta, ale po oněch šesti týdnech stál na stole před kolegiem vedoucích pracovníků Motoroly hotový a funkční model. Lhůta na vývoj byla tak krátká z toho důvodu, že ve Washingtonu se tehdy přesně za šest týdnů mělo rozhodnout o přidělení frekvencí pro mobilní síť, u které byla původní představa taková, že bude využitelná pouze v automobilech.“ Jednalo se ovšem pouze o prototyp, který byl postupně „dolaďován“ plných deset let.

K prodlevě přispěly i administrativní průtahy při schvalování frekvencí na federálních úřadech. V roce 1977 Motorola zavedla experimentální celulární systém mobilního spojení, kterým byly pokryty státy Washington, Maryland a Baltimore. Přesto trvalo ještě dlouhých šest let, než se první mobil dostal k zákazníkům.

Přístrojem, který zahájil mobilní komunikaci na bázi celulární sítě, byl model DynaTac 8000x. Na trhu se objevil, jak jsme už předznamenali, v roce 1983. Přístroj vážil 800 gramů, baterie vydržela na jedno nabití pouze 30 minut hovoru, respektive 8 hodin pohotovostního stavu. Mohl se však pochlubit několika prvky, které se zakrátko staly standardem, jako byl například LED displej, přenosná nabíječka nebo adaptér do automobilu. Cena DynaTacu, prvního mobilního telefonu na trhu, byla takřka 4 tisíce dolarů (v přepočtu tedy kolem sto tisíc korun). Přesto byl o tuto novinku ohromný zájem, společnost dokonce musela vytvořit pořadníky zájemců. O pár let později se DynaTACem inspirovala Nokia a uvedla na trh telefon Cityman, který už běžel v prvních rozšířených sítích. Tak začal věk všem dostupné mobilní komunikace.

MOBILY, KAM SE PODÍVÁTE

Neobyčejný zájem zákazníků o mobilní komunikaci přirozeně podnítil další vývoj. V první řadě bylo třeba snížit hmotnost a velikost přístroje a prodloužit dobu hovoru, aby bylo zařízení vskutku využitelné. „Mobilní telefony chtěly používat i ženy,“ vzpomíná Ruddy Krolopp, „a těm se DynaTac příliš nelíbil. Tvrdily, že to je telefon pro muže. Následoval tedy typ určený převážně ženám, a ten už byl skutečně sexy.“ Ruddy Krolopp, jehož matka byla Češka, má na mysli mobilní telefon MicroTAC, založený na principu „véčka“ (s odklopným krytem s mikrofonem), který se stal jedním nejúspěšnějších výrobků v historii Motoroly. Velkou popularitu získaly i StarTAC (1996), V60 (2001) nebo revoluční model V70 (2002), disponující otočným krytem a netradičním inverzním displejem. V roce 2001 se na trh dostal mobilní telefon Timeport 7382i, který jako první využíval systém rychlého přenosu dat GPRS (sítě 2,5. generace). Následoval model A830, mobilní telefon pro sítě 3. generace s integrovanou videokamerou, vestavěným přehrávačem souborů formátu MP3 a s možností přístupu k hlasovým i datovým službám zároveň.

„Když jsme vytvořili první mobilní telefon na světě, vedlo nás k tomu především přání uživatelů být k zastižení, i když právě nemají přístup k pevné telefonní lince. O dvacet let později je náš pohled na koncepci mobilních telefonů zcela odlišný, neboť při jejich návrhu máme na mysli zcela nová uživatelská přání,“ říká Tim Parsey, viceprezident společnosti Motorola. „Mobilní zařízení jsou nyní hlavním prostředkem zábavy a navazování vztahů, nabízejí možnost efektivně pracovat a stávají se významným nástrojem pro vyjádření vlastní individuality. Tato cesta odráží přelom ve vývoji našeho oboru. Od čistě technického přístupu, kdy naším cílem bylo, aby tato technologie správně fungovala, k zákaznickému přístupu. Ten se opírá o technologický pokrok, kdy úspěch je určován hodnotou osobních zážitků.“

Díky úžasnému úspěchu superplochého modelu V3 Razr (viz rámeček) se v minulých letech podařilo novému řediteli Edu Zanderovi vyrovnat náskok konkurenta Nokie. Od prosince 2003, kdy Ed Zander do Motoroly nastoupil na pozici CEO, hodnota akcie stoupla o 57 procent. To byl skvělý výsledek. Společnost, zdá se, ale poněkud usnula na vavřínech. „Firma se příliš dlouho spoléhala na jeden model, kterým byl Razr,“ hodnotí analytici nepříliš valné výsledky Motoroly v letošním roce. Tíživou situaci Ed Zander napravuje změnami ve vedení společnosti, ale i rozsáhlým propouštěním zaměstnanců, které proběhlo v polovině letošního roku. Společnost tím chce minimalizovat provozní náklady. K nové strategii patří i soustředění na mediální služby a internet. Bude mít úspěch? Na to v současnosti nedokáže nikdo odpovědět.

1928 Bratři Paul a Joseph Galvinové založili Galvin Manufacturing Corp.
1930 První autorádio Motorola.
1936 Police Cruiser – autorádio na vlnách AM.
1937 Nová řada domácích rádií Motorola.
1940 „Handie-Talkie“ – první kapesní dvoucestné rádio (vysílačka) v pásmu AM, je určeno pro signalizační sbory americké armády.
1942 „Walkie-Talkie“ – přenosné dvoucestné rádio (vysílačka) v pásmu FM, rovněž určeno pro potřeby americké armády.
1943 Společnost vstupuje na burzu.
1940 Motorola se vrací k civilní výrobě elektroniky.
1947 Galvin Manufacturing Corporation mění název společnosti na Motorola, Inc.
1948 Televizor Golden View – během jediného roku se prodalo více než 100 tisíc těchto přístrojů.
1948 Společnost začala dodávat autorádia továrnám Ford a Chrysler k přímé instalaci do jejich vozu.
1952 Společnost začíná nabízet tranzistory.
1954 První barevná televize Motorola.
1956 První tranzistorové autorádio.
1955 První pager.
1959 Motrac – první mobilní vysílačka.
1959 Radio X11 – první tranzistorové rádio od Motoroly.
1962 HT-200 plně tranzistorová přenosná vysílačka v pásmu FM.
1967 Quasar – první plně tranzistorový barevný televizor.
1969 Slova Neila Armstronga, prvního člověka na Měsíci, jsou přenášena na Zem transpondérem navrženým a vyrobeným Motorolou.
1974 Motorola uvádí na trh svůj první mikroprocesor s označením 6800, obsahující 4 000 tranzistorů.
1974 Podnik na výrobu televizorů prodán japonské společnosti Matsushita Electric Industrial Company, Ltd.
1979 Společnost uvádí svůj první 16bitový mikroprocesor, a to pod označením 68000.
1983 Osobní počítač Apple Lisa osazen procesorem Motorola 68000.
1986 Společnost zavádí systém Six Sigma (viz rámeček).
1987 Ukončena produkce autorádií.
1987 Uveden mikroprocesor MC68030 – ve svých produktech ho využívá více než 50 výrobců IT.
1988 Motorola získává historicky první celonárodní cenu Malcolma Baldridge za kvalitu, udělovanou americkým kongresem.
1993 Visar – nejmenší přenosná radiostanice na světě.
1994 Procesor PowerPC vyvinut ve spolupráci společností Apple, IBM a Motorola.
1996 Motorola StarTac – nejmenší a nejlehčí mobilní telefon na světě.
1997 Uveden procesor PowerPC G3.
1997 Motorola získala majoritní podíly ve společných podnicích Tesla Sezam a Terosil v Rožnově pod Radhoštem.
1998 Spuštěn celulární telefonní satelitní systém Iridium (Motorola umístila na oběžný systém Země 72 satelitů).
2001 Motorola Timeport 7382i, využívající rychlý přenos dat GPRS.
2003 Inteligentní mobilní telefon Motorola V600 s fotoaparátem, Bluetooth technologií, MMS klientem, barevným displejem a celou řadou dalších novinek.
2004 Motorola V3 Razr (viz rámeček).
2006 Oznámena spolupráce se společností Google.

Paul V. Galvin (1895–1959), americký podnikatel, spoluzakladatel společnosti Galvin Manufacturing Corporation, která byla – na jeho podnět – přejmenována na Motorola Inc. Začal studovat na University of Illinois, ale studium kvůli finančním problémům nedokončil. Vystřídal řadu zaměstnání, po celý život byl samoukem. Vynalezl postup výroby dostupného autorádia, což byl hlavní produkt, který Motorola v předválečných letech nabízela a díky němuž se z ní stala významná společnost.

Daniel E. Noble (1902–1980), americký vědec, průkopník na poli FM rádia a polovodičové technologie. Do Motoroly nastoupil v roce 1940 jako ředitel výzkumu. O rok později se zasloužil o vznik dceřiné společnosti Motorola Communications and Electronics, Inc. Vyvinul první přenosné dvoucestné rádio v pásmu FM („Walkie-Talkie“), které se nosilo na zádech. Později se soustředil na oblast polovodičů, ve které Motorola zaznamenala řadu úspěchů.

Robert (Bob) W. Galvin (*1922), americký manažer, syn spoluzakladatele společnosti Paula Galvina. Dlouholetý prezident a výkonný ředitel Motoroly (1958–1986). Vystudoval University of Notre Dame a University of Chicago, do Motoroly nastoupil v roce 1940. Inicioval vývoj prvního mobilního telefonu. Za své manažerské schopnosti získal řadu prestižních ocenění (např. Vannevar Bush Award).

Bill Smith (1929–1993), americký manažer. Vystudoval U.S. Naval Academy a School of Management na univerzitě v Minnesotě. V roce 1985 byl jmenován hlavním manažerem kvality koncernu Motorola a vypracoval úspěšnou a dodnes využívanou koncepci „Six Sigma Quality Program“.

Martin Cooper (*1922), americký inženýr, „otec mobilního telefonu“. Vystudoval elektrické inženýrství na Illinois Institute of Technology. Čtyři roky strávil v americkém námořnictvu. V roce 1954 nastoupil do Motoroly, kde se účastnil vývoje přenosných vysílaček. Později vedl tým, který zkonstruoval první mobilní telefon. Obdržel patent na mobilní telefon, který odprodal společnosti Motorola za symbolickou částku jeden dolar.

Rudy Krolopp (*1930), americký designér. Narodil se v Chicagu, ale jeho matka byla Češka. U společnosti Motorola pracoval dvaačtyřicet let a byl členem týmu, který vyrobil první mobilní telefon.

Edward J. Zander (*1947), americký inženýr a manažer, od roku 2003 výkonný ředitel společnosti Motorola. Syn imigrantů z Polska (otec) a Řecka (matka) vyrůstal ve velice skromných poměrech, absolvoval Rensselaer Polytechnic Institute. Propracoval se na manažerské pozici v několika IT firmách (Data General, Apollo Computer), než nastoupil do společnosti Sun Microsystems, kde se dostal až na pozici viceprezidenta pro marketing a posléze prezidenta a CEO společnosti (1999–2002). V roce 2003 uspěl ve výběrovém řízení na pozici nejvyššího výkonného představitele společnosti Motorola.

Six Sigma je strukturovaná metodologie pevně založená na přesných datech, sloužící k eliminování defektů, ztrát či problémů v řízení jakosti ve všech směrech výroby, služeb nebo dalších obchodních aktivit. Je založena na kombinaci ustálených technik statistického řízení jakosti, jednoduchých i pokročilých metod analýzy dat a systematického tréninku všech osob v organizaci, jež se zabývají aktivitami a cíli určenými Six Sigma.

Metodologie byla vyvinuta v 80. letech minulého století společností Motorola a poté převzata mnoha dalšími firmami (např. General Electric, AlliedSignal, Nokia, ABB a dalšími). Termín Six Sigma (ochranná známka společnosti Motorola) zdůrazňuje objektivní statistický přístup, konkrétně je cílem dosáhnout rozpětí šesti sigma mezi dolním a horním „specifikačním limitem“. Pokud použijeme známou Gaussovu (normální) křivku, Six Sigma se snaží vytlačit počty defektů a problémy kvality na úplné konce tohoto rozdělení. Dosáhnout „cíle Six Sigma“ znamená to, že podnikový proces nesmí produkovat více jak 3,4 defektu na milion případů (přičemž jako „defekt“ je třeba chápat jakýkoliv druh neakceptovatelného výstupu procesu). Také je samozřejmé, že základním statistickým nástrojem v přístupu Six Sigma je kalkulátor Six Sigma, pomocí kterého lze spočítat počet defektů pro daný sigma proces – jeden, dva… až šest. Ovšem nezbytné jsou i daleko komplexnější analytické techniky používané v různých fázích procesu (v závislosti na jeho podstatě). Síla Six Sigma leží v empirickém přístupu, pevně založeném na přesných datech (a používajícím kvantitativní měření systému), směřujícímu ke zlepšení kvality a redukci variability. Toho je dosaženo pomocí tzv. projektu zlepšování Six Sigma, který je založen na Six Sigma DMAIC, sekvenci kroků Definice-Měření-Analýza-Zlepšování-Řízení.

Více informací o Six Sigma lze nalézt ve dvou základních knihách: Six Sigma: The Breakthrough management Strategy (2000) od M. J. Harryho a P. Schroedera a The Six Sigma Handbook (2001) od T. Pyzdeka. V překladu je dostupná kniha Zavádíme Metodu Six Sigma (TwinsCom), jejímiž autory jsou Peter S. Pande, Robert P. Neuman, Roland R. Cavanag. Tuto knihu zařadil časopis Forbes mezi 20 knih, které v posledních dvaceti letech nejvíce ovlivnily management firem.
www.six-sigma.cz

Motorola V3 Razr, označovaná jako nejstylovější mobil v celé historii, před třemi lety ukázala, kudy se bude ubírat vývoj mobilních telefonů. Mnoho výrobců její poselství následovalo tak pokorně, že jejich produkty nelze od původního Razru vůbec rozeznat. Koncept tohoto mobilního telefonu se zrodil na začátku roku 2003. Situace v té době nevypadala pro Motorolu právě růžově. Nokia se svými klasickými telefony svrhla tradičního výrobce véček z pozice světové jedničky. Zájem o portfolio Motoroly výrazně klesal, a to i přes značný technologický náskok.

Vývojem nového modelu, který měl společnost novu nastartovat, byl pověřen Rogery Jellicoa, jenž vytvořil několik úspěšných modelů včetně legendárního StarTACu z roku 1996. Úkol zněl: do roka přinést na trh nejtenčí mobil, jaký kdy byl vyroben. Záměrem Motoroly bylo stihnout celý projekt do udílení Oscarů v únoru 2004. Celebrity, které by se proháněly po rudých kobercích s novými telefony v rukou, měly totiž zajistit novému modelu mobilního telefonu dokonalé promo. Okolo Jellicoa se brzy semkl tým přibližně dvaceti lidí. Vývoj „žiletky“ probíhal za naprostého utajení. Bylo zakázáno pořizovat jakékoliv digitální fotografie nebo videa a modely přístroje mohly opustit vývojové centrum jen v doprovodu některého z členů vývojového týmu. Ve chvíli, kdy měl tým inženýrů dokončené rozvržení základních vnitřních součástek, začal designér Chris Arnholt pracovat na detailech jeho zevnějšku. Právě on vdechl žiletce onen nápadný půvab: hladké kovové šasi i leptanou klávesnici s modrým podsvícením.

Tento mobilní telefon, který vzápětí dobyl svět, se měl původně jmenovat „siliqua patula“, což v překladu z latiny znamená „žiletkové véčko“ (v angličtině razor clam – clamshell se používá pro označení véček). Latinský název neprošel a v rámci udržení firemních konvencí byl model označen jako V3. Kombinací tiskacího písmene „V“ a číslovky byla totiž označována všechna véčka Motoroly a jediným zvýrazněním bylo použití pouze jednocifrného čísla. Název Razr nakonec vymyslel marketingový génius Geoffrey Frost. Jména Razr i V3 byla trochu nesystematicky použita obě, ale i to se ukázalo jako skvělý tah. Frost stál také za reklamní kampaní „Hello Moto“. Největších plodů své práce se ale nedočkal, protože zakrátko nečekaně zemřel ve spánku na selhání srdce.

Ještě před koncem roku 2004 se přes omezené dodávky stihlo prodat 750 tisíc kusů elegantní „žiletky“. V prvním čtvrtletí roku 2006 už tento model používalo okolo 25 milionů uživatelů. V Evropě se „vé trojka“ Razr stala dokonce nejprodávanějším mobilem vůbec.