Historie Google

Jedenáctiletá historie společnosti Google představuje zbrusu novou verzi amerického snu, poněkud odlišnou od těch, o nichž jsme dosud slyšeli nebo četli. Začíná setkáním dvou postgraduálních studentů Larryho Page a Sergeje Brina na Stanfordské univerzitě, která leží v srdci Silicon Valley. Není přitom bez zajímavosti, že tato kalifornská univerzita, založená v roce 1891, je spjata se vznikem řady počítačových firem, např. Hewlett-Packard, Cisco Systems, nVidia, Sun Microsystems či Yahoo!.

Záměrem doktorandů Pagea a Brina, kteří zde v roce 1996 začali svůj společný vědecký projekt, nebylo založení firmy. Ani v nejmenším. Chtěli pouze v rámci doktorské práce najít lepší způsob, jak se orientovat v narůstajícím množství dat celosvětové počítačové sítě. Základní myšlenka, na níž postavili svůj projekt, vycházela z akademické sféry, kde je publikovaná práce hodnocena podle toho, kolik dalších odborných prací ji cituje. (Ne náhodou se později zdůrazňoval fakt, že oba zakladatelé společnosti Google vyrůstali v akademickém světě, neboť jejich otcové byli matematiky.) Dvojice se rozhodla tento přístup aplikovat na World Wide Web – vytvořit matematický model toho, jak na sebe odkazují jednotlivé webové stránky a zjistit tak, co to vypovídá o relevanci informací na celosvětové počítačové síti. Zatímco tehdejší vyhledávače, jako např. AltaVista, největší vyhledávač té doby, hodnotily webové stránky zejména podle výskytu klíčových slov na stránce, algoritmus PageRank dokázal posuzovat hodnotu stránky podle toho, kolik stránek na ni odkazuje a jak jsou významné.

Aby si svou teorii ověřili, vytvořili Larry Page a Sergej Brin vyhledávač BackRub, nazvaný podle toho, že k vyhledávání využíval schopnosti analyzovat zpětné odkazy mířící na danou stránku. Když spustili BackRub na počítačové síti Stanfordské univerzity, získal si tento nástroj díky přesnosti záhy značnou reputaci, a to nejen mezi studenty. To motivovalo dvojici doktorandů, aby svou technologii vyhledávání vylepšovali. V roce 1998 nakoupili servery a vybudovali v Larryho pokoji první vlastní počítačovou základnu.

Nenápadný rozjezd

„Historie Googlu je historií svobody a invence,“ napsal „otec internetu“ Vint Cerf v předmluvě k českému vydání knihy Google story. Zrod Googlu a jeho okamžitý úspěch je skutečně příběhem podnikatelského úspěchu a schopnosti nalézat nová řešení, historií vyhledávacího algoritmu, který se vyvinul v multimiliardový byznys. Že název v současnosti nejpoužívanějšího vyhledávače vznikl z matematického termínu, bylo popsáno bezpočtukrát. Ve skutečnosti ale nešlo o záměrnou transformaci matematického termínu, nýbrž o omyl při přepsání.

Když Larry Page a Sergej Brin na podzim roku 1997 hledali pro svůj BackRub nový název, přizvali si na brainstorming svého kolegu Seana Andersona, který jim postupně navrhoval různé novotvary. Andersen navrhl „googolplex“ (což je, lapidárně řečeno, desítka umocněná googolem, tedy číslem, které lze napsat jako jedničku se sto nulami), ale Larry, jemuž se tento název zdál příliš dlouhý, řekl: „A co třeba jen Googol?“. Anderson zadal při ověřování dostupnosti domény omylem jiný tvar, a to právě google, resp. google.com. Jednoduše se přepsal. Nicméně doména byla volná (na rozdíl od domény googol.com, která byla obsazena již od roku 1995), a překlep „google“ se všem zalíbil. A tak si Larry Page nakonec vybral právě tento tvar, na jehož základě si v polovině září 1997 zaregistroval doménu google.com. Mírně pozměněný název pro vysoké číslo vystihoval hlavní cíl vyhledávače: utřídit nesmírné množství informací. O rok později byla pod stejným názvem zaregistrována i společnost.

Nutno podotknout, že Larry Page a Sergej Brin nechtěli podnikat. Je pozoruhodné, že firma, která změnila svět začátku 21. století, vznikla vlastně mimoděk. Dvojice doktorandů ze Stanfordu chtěla původně licenci na novou vyhledávací technologii prodat. Částka, kterou požadovali, byla z dnešního pohledu překvapivě skromná, šlo o pouhý milion dolarů. Page a Brin jednali dokonce i s Davidem Filem, spoluzakladatelem společnosti Yahoo!, ale ten je odmítl. Vyhledávač se mu nezdál dopracovaný. Dveře jim ukázali i zástupci Digital Equipment Corporation, provozující již zmíněný vyhledávač AltaVista, kteří jim sdělili, že pro vyhledávácí technologie mají vlastní vývoj.

Protože se obdobným způsobem zachovaly i další oslovené firmy, rozhodli se Larry Page a Sergej Brin založit vlastní společnost. To byl samozřejmě risk. Dvojice studentů neměla s podnikáním žádné zkušenosti, takže jediné, co jim dodávalo odvahu, byla víra v potenciál jejich technologie. Ostatně začátky dnes mocné společnosti Google nebyly nijak slavné: bylo třeba splácet dluhy, které vznikly nákupem serverů. Aby mohla oslovit investory, sepsala dvojice podnikatelský plán, ale ani ten zpočátku nikoho nepřesvědčil.

První, kdo okamžitě rozpoznal obrovský potenciál nové vyhledávací technologie, byl Andy Bechtolsheim, jeden ze zakladatelů Sun Microsystems. Po seznámení s demo verzí vyhledávače seběhl do svého auta, kde pro ně vypsal šek na 100 tisíc dolarů. Díky podpoře vlastních rodin nově zrozená firma s názvem Google najala prvního zaměstnance, jímž se stal spolužák Craig Silverstein, a přestěhovala své dosud skromné datové centrum do garáže v Menlo Parku. Na konci roku 1998 měl jejich vyhledávací systém zmapováno 60 milionů stránek a časopis PC Magazine jej vyhodnotil jako nejlepší vyhledávač. Zvěsti o kvalitě vyhledávače, který v době nástupu multimediálních webových prvků ohromoval svou grafickou jednoduchostí, se začaly šířit rychlostí stepního požáru.

Od cool firmy k impériu

Zájem investorů podnítily jak vzrůstající popularita vyhledávače Google u internetové veřejnosti, tak zdokonalená technologie. Následující rok investovali do mladé společnosti rovnocenným podílem hned dva nejvýznamnější investoři Silicon Valley, John Doerr ze společnosti Kleiner Perkins a Mike Moritz z firmy Sequoia Capital. Investice dvaceti milionů dolarů umožnila Pageovi a Brinovi nejen přesun do větších a prestižnějších kanceláří v Palo Altu (později se společnost přestěhovala do komplexu budov nazvaných Googleplex v Mountain View), ale také nákup výkonnějšího hardwaru a především další rozvoj vyhledávací technologie.

Ačkoli se oba vlivní investoři v názorech lišili, v jednom se shodovali: pro Google je nutno urychleně sehnat prvotřídního manažera, člověka, jako je Jeff Bezos nebo Michael Dell. To, že Larry Page a Sergej Brin budovali „cool společnost“, pyšnící se sloganem „Nečinit zlo“, stejně jako řadou dosud neslýchaných vymožeností pro zaměstnance, bylo sice chvályhodné a přispívalo to k pozitivnímu obrazu nové internetové firmy, ale investory pochopitelně více zajímal zisk. Na post prezidenta a posléze i generálního ředitele byl po dlouhých úvahách a jednáních v roce 2001 přijat Eric Schmidt, bývalý CEO společnosti Novell. Aby měli investoři jistotu, že se zhostí své role s patřičnou razancí, přijali poradce Billa Campbella, který měl za sebou bohaté zkušenosti z práce v exekutivě Apple Computer. Byl to právě Campbell, kdo se díky spolupráci s vůdčí trojicí Page, Brin a Schmidt přičinil o závratný rozvoj Googlu a kdo udělal ze společnosti, působící dosud spíše jako vývojové středisko, vysoce ziskový podnik.

Firemní strategii Googlu lze číst jako novou kapitolu v dějinách byznysu. Zatímco řada jiných společností se zaměřuje na marketingové kampaně a budování obchodního názvu, Google soustředil většinu sil na vytvoření co nejefektivnějšího vyhledávače, přičemž se společnost zaměřila na dva hlavní zdroje příjmů.

Prvním byly vyhledávací služby. Firma zde vsadila na jednoduchost, rychlost a nadnárodní působení. Na konci roku 2000 byl vyhledávač Google dostupný v deseti jazykových mutacích a vyřizoval přes sto milionů dotazů za den. O kvalitě této služby svědčí i fakt, že ji záhy začaly využívat i nejvážnější konkurenti, včetně America Online či portálu Yahoo! (který byl odkázán na vyhledávací službu Google v letech 2000–2004, než spustil vlastní fulltextový vyhledávač Yahoo! Search).

Druhým zdrojem příjmů, stejně jako u převážné většiny komerčně úspěšných internetových společností, se stala reklama. Příjmy z reklamy obstarávají bezmála sto procent zisků organizace. I na tomto poli šel Google nevyšlapanou cestou inovací. Namísto frontálního útoku na podíl z koláče bannerové reklamy, o níž zarputile zápolily nejvýznamnější internetové firmy, zvolil Google netradiční model kontextové reklamy ve vlastním systému AdWords, zobrazujícím sdělení zadavatele v kontextu s obsahem webové stránky. Reklamní odkazy v tomto systému nejsou umístěny v plošné podobě na titulní stranu, jak bylo dosud zvykem, ale jsou svázány s výsledky vyhledávání, od nichž je však inzerce jasně oddělena. Šlo o krok, který v souvislosti s nedostižnou kvalitou vyhledávacích služeb na přelomu století zcela změnil svět internetové reklamy. Když tuto inovaci o tři roky později společnost propojila s reklamní sítí AdSense, umožňující prakticky každému vydělávat na svých stránkách prostřednictvím reklamy, nikdo už nepochyboval, že se zrodil nový internetový fenomén.

Ale to zdaleka nebylo všechno. Společnost postupně začala rozšiřovat portfolio svých služeb. K tomu využívala jak vlastní vývoj, tak vhodné akvizice. Vedle vyhledávání možnosti obrázků spustila například vlastní systém zpravodajství Google News, který nabízel čtení zpráv z více zdrojů na základě jejich důležitosti. Akvizice Pyra Labs, provozující blogovací systém, se stala základem pro úspěšný Blogger. V roce 2004 byla zprovozněna freemailová služba Gmail, která se záhy stala jednou z nejvyužívanějších webových aplikací. Z vyhledávače se pozvolna začalo rodit internetové impérium.

Téhož roku vstoupila společnost Google na burzu a ruku v ruce s tím zveřejnila první informace o hospodaření. Z nich vyplynulo, že v roce 2003 při miliardovém obratu firma vydělala 100 milionů dolarů. Tržní hodnota teprve šestileté internetové společnosti se již první den vyšplhala na závratných 23 miliard dolarů a z Larryho Pagea a Sergeje Brina se tak stali miliardáři.

Svět podle Googlu

Na začátku července tohoto roku oběhla svět zpráva, která potvrdila dlouhodobé spekulace: Google chystá vlastní operační systém založený na linuxovém jádře, pomocí něhož hodlá v polovině příštího roku proniknout na trh přenosných a posléze i stolních počítačů. Google Chrome Operating System, založený na linuxovém jádře, by měl být koncipován na základě internetového prohlížeče Google Chrome, představeného v minulém roce. Podle informací společnosti má být rychlý a jednoduchý k obsluze a oslovit má především uživatele, kteří tráví většinu času při práci s počítačem na internetu. Google Chrome OS bude totiž propojen s on-line aplikacemi, jako jsou Gmail, Google Calendar či Google Maps.

Nejde vlastně o nic jiného než o logický, očekávaný krok, potvrzující pozvolnou změnu paradigmatu webu, který zažívá bouřlivý rozvoj on-line aplikací. Google z původního vyhledávače v druhé polovině tohoto desetiletí veleúspěšně expandoval do dalších oblastí internetového trhu. (A nejen to – s tím, jak se internet nezadržitelně šíří i do mobilních sítí, společnost upravuje svoje aplikace i pro použití v mobilech; v této oblasti nabízí nejen specifické aplikace, jako je např. Google Latitude, nástroj na sledování polohy dalších uživatelů, ale i operační systém pro mobilní telefony Android.)

Zdokonalování vyhledávací technologie a intenzivní aktivita ve vývoji on-line aplikací v celé řadě oblastí (viz rámeček) a jejich stále intenzivnější propojování učinila z Googlu nejmocnější internetovou firmu současnosti. S tím, jak vzrůstal její vliv na celosvětové počítačové síti, objevila se i kritika. Ta nejvýraznější byla namířena proti práci s osobními údaji, kdy firma před časem vyhledávaná klíčová slova uchovávala ve svých databázích, což byla data, která skýtala nemalou informační hodnotu o uživatelích internetu. Nejasnosti panovaly rovněž kolem ochrany e-­-mailů.

Co dosud schází, aby mohl Google dále zhodnocovat svůj jedinečný potenciál, je jednotící rozhraní, které by jeho aplikace zastřešily. Program na bázi operačního systému, ačkoli se nejedná o operační systém v pravém slova smyslu, nýbrž o program, který bude podporovat webové aplikace spíše než software instalovaný v počítači, je krokem k tomuto zastřešení. Že tento tah může časem ohrozit dominantní Microsoft, je nasnadě, ale zda tomu tak vskutku bude, na to dosud nelze odpovědět. Skeptikům hraje do noty skutečnost, že dominanci Microsoftu v oblasti prohlížečů dosud browser Google Chrome, uvedený v minulém roce, nijak výrazně neohrozil (zatímco Internet Explorer okupuje přibližně 70 procent trhu, Chrome využívá jen asi 1,2 procenta uživatelů).

Na otázku, v jaké míře bude Google Chrome OS instalován, odpověděl ovšem CEO Googlu Eric Schmidt sebevědomě: „Nemáme žádná čísla, ale víme, že to budou miliony počítačů.“ Analytici se shodují, že rozhodnou především největší výrobci. Fakt, že čtyři z pěti nevětších producentů počítačů (Hewlett-Packard, Acer, Lenovo a Toshiba) projevili zájem o prodej přístrojů s nových operačním systémem od Googlu, dává kalifornskému internetovému impériu značné šance. Máme se rozhodně všichni nač těšit.