Umělci si často stěžují, jak je dnes těžké přijít s něčím opravdu novým, originálním. Věda ovšem na rozdíl od umění funguje spíše kumulativně, tj. po většinu času rozvíjí dřívější znalosti a již existující teorie. Před každým výzkumem stojí jistě za to se podívat, kdo se problémem už zabýval, a neztrácet čas objevováním Ameriky. To není žádná novinka, nyní však taková „rešerše“ zahrnuje i zjišťování, zda už někdo nezměřil i příslušná data – obvykle „mimochodem“ a při úplně jiném projektu.
Téměř volně jsou dnes k dispozici informace téměř o všem. Ochránci soukromí mohou kvůli tomu lomit rukama, vědcům to však často umožní ušetřit náročný a drahý terénní výzkum. Při studiu hypotetické molekuly se lze obejít bez její přípravy v laboratoři a použít simulační software, stejně tak výpravu do amazonského pralesa může nahradit studium satelitních záběrů Google Earth, alespoň do určité míry. V tomto článku se podíváme na několik projektů, které dokázaly efektivně využít již existující data a odpovědi na příslušné otázky prostě „nechat spočítat“.
Oběh dolarů a čipy v penězích
Představte si třeba, že nás zajímá, jak je určitá oblast propojena v rámci ekonomických vztahů, tj. jak zde obíhají peníze. Půjde nám především o „běžné“ transakce, které se stále často realizují v hotovosti. První pomůckou byl v tomto ohledu projekt Where's George (míněn George Washington). Funguje tak, že když se člověku dostane do rukou nová dolarová bankovka, vyplní na internetu její sériové číslo a místo, kde k ní přišel. Na oplátku může získat údaje o její historii – pokud někdo už takové informace poskytl.
Tým americké Northwestern university pod vedením profesora Dirka Brockmanna dospěl na základě analýzy těchto údajů k závěru, že spádové oblasti pro bankovky tvoří především města. Kontakt mezi západním a východním pobřežím USA není z tohoto hlediska ani v době levných letenek příliš významný. Hranice jednotlivých amerických států nejsou na pohybu bankovek patrné, pokud se ovšem neshodují s překážkami geografickými, jako je např. Mississippi či Appalačské pohoří. V tomto ohledu jsme si přírodu stále zcela nepodrobili.
Takové výsledky nejsou špatné, ale projekt Where's George nefunguje automaticky, množství dat je závislé na ochotě dobrovolníků. Nemohly by ale v bankovkách být třeba RFID čipy a vše by probíhalo automaticky? Podobná možnost se rýsuje. Výzkumníci z Německa a Japonska (tým vedla Ute Zschieschangová z německého Ústavu Maxe Plancka) byli původně motivováni především ochranou bankovek proti padělání – ani různé hologramy či vodoznaky mu totiž zatím zcela nedokázaly udělat přítrž. I bankovky protkané elektronickými obvody by sice podobně jako platební karty bylo možné v principu klonovat, ale pro podvodníky by to už bylo hodně nákladné. Přínosem sledování bankovek by mohl být i efektivnější boj proti praní špinavých peněz. Technické podrobnosti výzkumu zde přeskočíme, finálně se jako nejnadějnější technologie ukázal film z organických tranzistorů. Pro jejich bezdrátové napájení by stačila externí čtečka. Na rozdíl od tagů RFID se ovšem uvažuje o tom, že kromě identifikace by v čase nečinnosti tyto miniaturní počítače mohly provádět i další operace, a zbývá vymyslet, k čemu všemu by se jich dalo využít.
Telefony i Twitter
Vědci z MIT, Cornell University a University College London analyzovali lidské interakce probíhající na Britských ostrovech zase z jiného hlediska. Podívali se na to, odkud kam lidé volají z pevných linek. Výzkumníci se údajně dostali až k datům z 95% hovorů z poslední doby, samozřejmě anonymizovaných. Celkem 12 miliard telefonátů zahrnovalo hovory ze soukromé i firemní sféry.
Ukázalo se, že množiny častěji spojovaných míst obvykle dobře korespondují s administrativním dělením země. Velkou koncentraci hovorů se bez ohledu na toto členění podařilo zaznamenat například v oblasti pásu táhnoucího se západně od Londýna. Z hlavního města se tímto směrem rozprostírá propojená oblast, odpovídající velkému zastoupení firem podnikajících v moderních technologiích a službách.
Velký rozdíl byl zjištěn mezi Skotskem a Walesem. Pouhých 23,3% hovorů uskutečněných ze Skotska směřuje „ven“, naopak mezi Walesem a Anglií žádná výraznější hranice neexistuje, a to bez ohledu na historické, národnostní, jazykové, kulturní či jakékoliv jiné odlišnosti obou zemí.
Samozřejmě jde jen o jeden typ údajů. Většina hovorů probíhá v mobilních sítích, je zde Skype, jistě by bylo dobré mít podobná data i pro e-maily. Tyto údaje ovšem není tak snadné získat, i když… Jak se ukazuje, lokalizovat lze totiž nejenom pevnou linku, ale i třeba posty na Twitteru. Tím se přitom nemyslí geolokační služby ani sledování IP adresy, tyto údaje ve výzkumu sloužily jen pro kontrolu. Člověka lze totiž lokalizovat i na základě slovní zásoby, kterou používá – tedy ne přímo jeho aktuální polohu, ale místo původu či to, kde stabilně žije, což jsou však údaje skoro relevantnější, než odkud je kdo zrovna připojen.
Zajímavé je, že podle týmu, který vedl postdoktorand na Carnegie Mellon University Jacob Eisenstein, má Twitter v tomto být specifický, z e-mailů, blogů nebo příspěvků na Facebooku se toho dá uhodnout mnohem méně. Údajně proto, že Twitter omezuje délku příspěvků na 140 znaků, čímž uživatele motivuje k používání všemožných zkratek či slangových výrazů, které se regionálně výrazně odlišují. Nakonec tedy o člověku tweet vypovídá asi tolik jako dialekt používaný v mluvené řeči. Na rozdíl od jiných psaných forem, kde se uživatelé uchylují k formálnějšímu jazyku, se zkráceniny na Twitteru objevují i v důsledku toho, že příspěvky bývají často přidávány z mobilních telefonů. Ty mají často zapnuté geolokační služby a podle nich lze testovat, nakolik se jazykovědci při analýze textu skutečně trefili do reality. Do výzkumu bylo takto zahrnuto 9 500 uživatelů se zapnutou geolokací a celkem 380 000 příspěvků.
Ukázalo se, že zmapovat lze nejen původ člověka, ale opět i podobu interakcí, tedy mezi jakými místy vede nejhustší síť spojnic. A protože model korespondoval s daty získanými z geolokačních služeb, lze tuto metodu použít i na tweety, jejichž uživatelé lokalizaci zapnutou nemají.
Zvířata se točí k magnetickému pólu
Následující výzkum pak ukazuje, že podobné přístupy mohou obohatit nejen ekonomii či sociologii, ale i biologii. Výsledky jsou nečekané a pro nás může být zajímavé, že jedním z autorů dále uvedených prací byl i český biolog profesor Hynek Burda, který toho času působí na univerzitě v Essenu, ale vyučuje také na České zemědělské univerzitě v Praze a na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích.
Již v roce 2008 se na základě terénních záběrů zvěře a satelitních snímků Google Earth (doplněných geografickými souřadnicemi a orientací podle světových stran, viz dále) ukázalo, že pasoucí se nebo odpočívající krávy, ale i srnci a jeleni, nepostávají náhodně. Nejčastěji „míří k pólu“, tj. orientují se v severojižním směru podobně jako střelka kompasu. Již dříve se vědělo, že krávy mají tendenci se nějak „zarovnávat“, ale přičítalo se to spíše reakci na slunce. Analýza dat nyní ukázala, že příčinou je ale zemské magnetické pole; magnetické, nikoliv geografický sever (tj. nejde o klimatický efekt jako dejme tomu u lišejníku na stromech) – čím větší je odchylka magnetického a zeměpisného pólu, tím víc se od světových stran odchylují i zvířata. Tato informace přitom „vypadla z dat“, není výsledkem poznání, jak že to ty krávy přesně dělají (tedy nějaké anatomické a fyzikální mechanizmy) ani k čemu že jim je to dobré (to by zase spadalo do evoluční biologie).
V roce 2009 pak bylo zjištěno překvapivé potvrzení „magnetické“ hypotézy – Google Earth ukázaly, že pod dráty vysokého napětí je poloha zvířat naopak náhodná, tj. příslušná elektromagnetická pole vedou k dezorientaci a ztrátě schopnosti vnímat zemské magnetické pole. Čím dále od elektrického vedení, tím více opět začala převládat severojižní orientace. Z toho samozřejmě nejde odvodit, že silné elektrické pole (viz obydlí v blízkosti vedení) lidskému organismu škodí, ale faktem je, že jeho vliv na chování savců je potvrzen.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU