Finanční krize změní úlohu vlád

Současná finanční krize se promítne do dalšího posílení role veřejné správy v hospodářství. Na rozdíl od dřívějších krizí však budou jednotlivé centrální vlády své aktivity více globálně koordinovat a současně přenášet svoje pravomoci na regionální a místní správu nebo dokonce na soukromé podniky. Oblastí, která může z širšího zapojení veřejného sektoru během krize nejvíce vytěžit, bude zejména infrastruktura. Vyplývá to ze zprávy poradenské společnosti Deloitte.

„Vlády budou pravděpodobně reagovat na současnou krizi stejným způsobem, jakým mnohé z nich reagovaly na krize v minulosti, tedy rozšířením deficitního financování některých lokálních projektů,“ uvedl Greg Pellegrino, vedoucí globálního oddělení společnosti Deloitte Touche Tohmatsu pro veřejný sektor.

Ve srovnání s minulostí se budou národní vlády snažit o úzkou spolupráci při řešení nástrah krize. „Úvěrové problémy, které se šíří z jedné země do druhé, a společné snahy o zavedení ochranných opatření jsou jasnými důkazy toho, že žádný stát není izolovaným ostrovem,“ říká Greg Pellegrino a připomíná nedávné snahy britské a francouzské vlády podpořit kroky Mezinárodního měnového fondu směřující k ochraně ohrožených měnových a akciových trhů ve východní Evropě.

„Vlády budou muset zavést přísné programy snižování nákladů, zvýšit svou provozní efektivnost, zlepšit své kontrolní mechanismy a objevit nové cesty, jak zvládnout více za méně prostředků, což naopak povede k dalším inovacím,“ říká Greg Pellegrino. „Špatné časy volají po větší efektivitě a veřejnost, která se ocitá pod tlakem, zároveň po vládě žádá více. Pravdou je, že řada důležitých vládních transformací proběhla v minulosti v dobách velkých ekonomických propadů.“

Veřejný sektor by měl v krizi více dbát na efektivitu. Podmínkou je přehodnocení provozních modelů – řešením mohou být konsolidace, sdílení služeb, spolupráce mezi subjekty poskytujícími veřejné služby, integrace služeb na různých vládních úrovních a propojování modelů k poskytování služeb.

Krize by mohla rovněž posunout spolupráci veřejného a soukromého sektoru. Veřejné zdroje, které v současnosti přinášejí nízkou hodnotu, jako jsou nevyužité pozemky či budovy, může oživit a k rozkvětu přivést soukromý podnikatel na pozici smluvního správce. Otevřený veřejný sektor může zvýšit svou atraktivitu pro investory. Soukromí podnikatelé budou nejen ochotnější podílet na nákladech, ale také přistupovat na různé smluvní modely, které jim zajistí odměnu přímo úměrnou kvalitě poskytovaných služeb.

Jak získat talentované pracovníky

Dalším problémem, který s sebou přináší globální finanční krize a nutnost vystačit si s menším objemem prostředků, je způsob, jak získat pro práci ve veřejném sektoru talentované lidi. Práce v tomto sektoru bude totiž přinášet řadu nových výzev, ovšem jen málo jistých úspěchů. Z tohoto pohledu bude nábor pracovníků pro veřejný sektor příležitostí k transformaci postupů v oblasti personalistiky.
„Vlády po celé zeměkouli mohou ze všech změn, které si krize vyžádá, vytěžit celou novou generaci pracovníků poskytujících veřejné služby, kteří do veřejného sektoru vstoupí s ambiciózními plány a očekáváními, jistě odlišnými od plánů a očekávání jejich předchůdců,“ vysvětluje Greg Pellegrino.

Více projektů v oblasti infrastruktury

Nejpřínosnější bude finanční krize z pohledu infrastruktury, protože právě na tuto oblast je zaměřena pozornost finančního sektoru. Dopad bude v podstatě okamžitý. Vzhledem k omezeným příležitostem v tradičních oblastech pro investování se zájem globálních investorů přesune na infrastrukturu, která je díky své nízké rizikovosti relativně odolná vůči stávajícím finančním obtížím. Projekty v oblasti infrastruktury jsou rozsáhlé, velmi konkrétní, stabilní a dlouhodobě předvídatelné a výnosy z nich poměrně nezávislé na ekonomických okolnostech a širších souvislostech, neboť poptávka zůstává obecně velká.

Ve snaze udržet krok s celosvětovým vývojem přijdou vlády na to, že užitečnou alternativou mohou být inovační strategie financování, např. společné projekty veřejného a soukromého sektoru, tzv. PPP (public-private partnership). Greg Pellegrino však varuje: „Cílem infrastrukturních projektů by neměla být pouhá tvorba pracovních míst, ale investice do ekonomiky a udržitelného rozvoje.“

„Mnoho z výše zmíněných trendů budou relevantní i pro Českou Republiku,“ říká Michal Petrman, vedoucí partner Deloitte pro Českou a Slovenskou Republiku. „Tlak na rozpočet, kdy příjmová stránka bude klesat, ale výdajová bude spíše narůstat vyvolá další požadavky na úspory nákladů ve veřejné sféře. Efektivnější fungování státní administrativy při zachování nebo i zlepšení kvality služeb bude velkou výzvou pro Českou republiku. Nicméně jsou zde i zajímavé příležitosti. Např. získání kvalitnějších lidí do státní správy vzhledem k omezování zaměstnanosti v privátním sektoru. Infrastrukturní projekty budou ještě více atraktivní jak pro dodavatele, tak i pro financující instituce a při nedostatku poptávky by stát měl být schopen dojednat výrazně lepší podmínky. Úspěšné řešení těchto výzev ale bude vyžadovat podstatně větší politickou odpovědnost a stabilitu vlád a také snížení stále přetrvávající korupce.“