Dvě nové knihy o nanotechnologii: Příručky pro alchymisty i manažery

Nanotechnologii se jako ostře sledovanému a perspektivnímu oboru dostává značné pozornosti. Ve vyspělých zemích, především ve Spojených státech, se knihy o nanotechnologii zařazují na přední místa žebříčků bestsellerů v oblasti literatury nonfiction. Svědčí o tom i dvě horké knižní novinky.

První z nich, Příští velká věc je skutečně malá (The Next Big Thing is Really Small), nese podtitul „Jak nanotechnologie změní budoucnost vašeho obchodu“. Publikaci napsal Jack Uldrich. Podle tohoto autora přinese nanotechnologie daleko významnější a dramatičtější změny, než jaké proběhly díky nástupu počítačů a informační společnosti v posledních dvaceti letech minulého století. Nejedná se opět o přehnaný optimismus, který provázel před bezmála padesáti lety první lety do vesmíru? Zatím lze jen těžko soudit, ale pravda je, že na rozdíl od představy hvězdných letů za hranice naší galaxie nanotechnologie nabízí daleko „hmatatelnější“ vize. Od materiálů stokrát pevnějších než ocel a přitom lehčích než plastická hmota po konstrukci lékařských nanobotů a supervýkonných kvantových počítačů.

Jack Uldrich, ředitel minnesotského úřadu pro dlouhodobé strategické plánování a prezident The NanoVeritas Group, se na rozdíl od guruů nanotechnologie nezabývá vizemi technologického světa příštích desetiletí, ale klade si otázku, jak nastupující věk nanotechnologie bude působit v oblasti byznysu. Kniha tedy není určena fyzikům a počítačovým expertům, nýbrž manažerům a obchodníkům. Právě je Uldrich upozorňuje, že pokud o nanotechnologii dosud neslyšeli, brzy o ní uslyší - a bude to velmi silný a zřetelný hlas. Lze totiž předpokládat, že příslib nanotechnologie se velmi brzy začne projevovat v běžném životě, až její výdobytky opustí zdi laboratoří výzkumných ústavů a univerzit. Jak Uldrich zdůrazňuje, vedle počítačových společností by jej neměly neoslyšet manageři stavebních společností a farmaceutického průmyslu, kde se možnosti nanotechnologie začnou zřejmě projevovat nejdříve. Ale nejedná se samozřejmě jen o tyto oblasti – nanotechnologie, stejně jako informační technologie, zasáhnou širokou škálu oborů, od letectví a astronautiky po domácí spotřebiče. Že nejde jen o science fiction, jak by se ještě před několika lety mohlo zdát, o tom svědčí dvě miliardy dolarů, které byly ve Spojených státech investovány do rozvoje nanotechnologie, připomíná Jack Uldrich.

Dvousetstránková kniha Příští velká věc je skutečně malá se setkala s neobyčejným zájmem čtenářů a kritici o ní hovořili v pozitivních superlativech. Přijali ji i skeptici nanotech boomu - což je samo o sobě další dobré znamení. Důvodem je nejen čtivost, ale i „realistický“ pohled autora, tolik rozdílný od snílků a nadšených nanotechoptimistů. Publikaci hodnotí příznivě jak odborníci, tak i ti, kterým je určena, tedy manažeři, kteří chtějí uspět v obchodu a podnikání i po roce 2010. Jack Uldrich, jehož úspěch jeho knižního debutu jistě nemálo překvapil, v současné době pracuje na své druhé knize s názvem Big Thinkers Think Small: An Investor’s Guide to Nanotechnology. Ta by měla vyjít v polovině příštího roku.

Druhá publikace, nazvaná Hacknutí hmoty (Hacking Matter), je poněkud jiného zrna a pojímá nanotechnologii z širšího hlediska. Ve svém vizionářství se podobá o něco více knihám, na které je běžný zájemce o technologické novinky zvyklý, i když odborník na ně hledí takříkajíc skrz prsty. Podtitul knihy zní: „Levitující židle, kvantové skoky a nekonečné podivnosti programovatelných atomů“. Jejím autorem je fyzik a spisovatel Wil McCarthy, známý svými vědeckofantastickými romány a příspěvky pro časopis Wired.
Recenzenti text jeho nejnovější knihy označili jako „úvod do alchymie 21. století“. Tento postřeh, myšlený nikoli s despektem, není až tak od věci. Autor připomíná více než padesát let starou představu Richarda Feynmana, laureáta Nobelovy ceny za fyziku, který jako první v jedné ze svých brilantních přednášek nastolil myšlenky, že člověk v budoucnosti dokáže zkonstruovat neobyčejně miniaturní zařízení schopné manipulovat s atomy a vytvářet tak sloučeniny velmi příznivých vlastností. Zvláště poukázal na skutečnost, že celá živá příroda pracuje na úrovni atomů a molekul, z nichž dokáže podle určitého nastaveného kódu „sestavit“ úplně vše. Feynman položil užaslému vědeckému světu provokativní otázku: jestliže to zvládne příroda, proč ne my? Jeho představu z 50. let takřka nikdo nebral vážně, dnešek mu však dává za pravdu.

Wil McCarthy vycházel při psaní knihy Hacknutí hmoty z nových poznatků o tom, jak se chová mikrosvět (na poznání těchto zákonů měl lví podíl právě Feynman, když formuloval kvatnovou chromodynamiku či předpověděl existenci kvarků), a začal domýšlet, jak bychom mohli těchto poznatků využívat. Nesoustřeďuje se jen na teoretické otázky manipulace s atomy či problematiku kvantových počítačů, ale přichází s představou konstrukce umělého atomu, padesátkrát většího, než atomy prvků periodické soustavy, jenž by daleko lépe umožňoval simulovat procesy odehrávající se v nitru hmoty. Tato myšlenka je základem jeho představy tzv. „programovatelné hmoty“ (programmable matter), jejíž využití překonává i všechny odvážné vize nanotechnologie. Vycházejí z představy, že pomocí nanotechnologie budeme schopni měnit v každém okamžiku vlastnosti hmoty, aby se chovala tak, jak právě potřebujeme. První stupněm budou právě „kvantové doty“ (quantum dots), jež se budou chovat jako programovatelné atomy. Programovatelná hmota představuje pro Wila McCarthyho novou technologickou revoluci, která, jak zdůrazňuje, změní naše životy více než cokoli jiného v minulosti.

McCarthy na rozdíl od Uldricha značně popustil uzdu své fantazie při popisech četných vymožeností, které může „hacknutí hmoty“ přinést. Ačkoli tyto vymoženosti znějí laikovi fantasticky, přece jen se pohybují v rámci možností. Snad jen osobní poznámka: Autor občas zachází na můj vkus do oblasti příliš podbízivých příkladů: stěny bytů, které zmáčknutím knoflíku mění svůj charakter a stávají se průhlednými nebo se automaticky přizpůsobují barvě vašeho svetru.

Přesto je jeho kniha důvěryhodná a zařadila se mezi bestsellery nonfiction. Podle Clifforda Pickovera žádná populárně vědecká publikace dosud nevysvětlila svět nanotechnologie a hypercomputerizace lépe než McCarthyho Hacknutí hmoty.

Další informace
http://www.smalltimes.com
http://www.sff.net/people/wmccarth/hm.htm
http://www.sciencenewsbooks.org/hackingmatter.html
Omlouváme se za problémy s přidáváním komentářů k článkům. Komentáře prosím zasílejte e-mailem na pavel_houser@idg.cz.