;

Děláme chyby

9. 8. 2007
Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

Dělat chyby je lidské. Některé ovšem přijdou dost draho, i když se z nich poučíme. Opakovat chyby je hloupé. Levnější je učit se z chyb těch druhých než z těch vlastních. Otázkou zůstává jen, jak poznáme, že je dělají.

Dělat chyby je lidské. Některé ovšem přijdou dost draho, i když se z nich poučíme. Opakovat chyby je hloupé. Levnější je učit se z chyb těch druhých než z těch vlastních. Otázkou zůstává jen, jak poznáme, že je dělají.

Některé lidské chyby mají zvláštní charakter, v tisku nebo v televizi se pak mluví o „selhání lidského činitele“. Při tom si často vzpomenu na otázku jednoho člena komise posuzujícího moji závěrečnou práci na technice. Diplomka se mimo jiné také týkala statistiky chyb počítače, u kterého jsem pracoval. Otázka zněla, zda jsem rozlišoval mezi chybou a poruchou. Tehdy jsem otázce moc nerozuměl, takže jsem po pravdě odpověděl, že ne. Práci jsem obhájil, ale problém zůstal. Podle mého názoru je selhání lidského činitele porucha. Může být lidská – špatně vidím nebo jsem nepozorný a při přecházení na červenou mne srazí auto. Většinou však jde o chybu systémovou. Člověku byla přidělena role, která je v systému kritická a on na ni nestačí nebo systému nerozumí. Správně nastavené kontrolní funkce by vyloučily fatální následky třeba při zbytečné srážce vlaků. I obětí nemocničního vraha by bylo méně. V takových případech se dá říci, že tvůrci systému udělali chybu. Podcenili nebo přecenili, jak se člověk v životně důležitém systému nebo kritické situaci chová.

Mám rád lidi, kteří ve své práci dělají chyby a neřídí se heslem: „kdo nic nedělá nic nezkazí.“ Firemní kultura, která trestá chyby potlačuje odvahu, chuť riskovat, jít neprobádanými cestami. Jen opakování stejných chyb by mělo být penalizováno – školné bylo již jednou zaplaceno.

Autor článku