Američané si už desítky let zabírají internetové adresy jen pro sebe a opozdilce, jako je Čína, nechávají, aby se poprali o to, co zbude. Čína se ale nedá a pracuje na novém standardu adres, který by mohl přepsat pravidla pro internet – a inovační procesy v tomto oboru – na příští desetiletí. Ve výzkumných laboratořích po celé Číně nyní inženýři zuřivě pracují na projektu, který chce čínská vláda (jako jeden z mnoha) představit během olympiády v roce 2008: čínský internet nové generace.
China‘s Next Generation Internet (CNGI), tedy čínský internet nové generace, je rychlejší, bezpečnější a mobilnější verze toho stávajícího. Na rozdíl od olympiády bude jeho dopad znát po několik příštích desetiletí. CNGI je totiž ústřední součástí čínského plánu, jak sebrat Spojeným státům jejich vedoucí roli ve všem, co se týká internetu a informačních technologií.
Strategie, kterou nastínila nejnovější čínská pětiletka, vyzývá, aby země přešla od ekonomiky založené téměř čistě na výrobních odvětvích k takové, která bude vytvářet vlastní přelomové vědeckotechnické inovace a vynálezy – s využitím nové a zdokonalené verze dnešní hlavní platformy všech inovací, internetu. „CNGI je vyvrcholením tohoto revolučního plánu, jak změnit Čínu ve světovou inovační velmoc,“ říká Wu Che-čchüan, viceprezident Čínské technické akademie a předseda expertního výboru CNGI, tedy skupiny, která na projekt dohlíží. „Použijeme jej jako způsob, jak proniknout na světový ekonomický trh.“
Technologie, která tvoří základ CNGI, je nově se utvářejícím komunikačním standardem zvaným internetový protokol verze 6 (IPv6). Internetový protokol představuje internetovou verzi poštovní obálky, která obsahuje informace typu adresa příjemce a odesílatele a podrobnosti o obsahu, který se nachází uvnitř.
Současný standard IPv4 (IPv5 zatím neopustil laboratoře) nedisponuje dostatečným počtem jedinečných adres, které by postačily pro připojení k internetu pro všechny hypotetické uživatele na světě. IPv6 tento problém řeší a je také bezpečnější a výkonnější než jeho předchůdce. Z těchto a dalších důvodů se většina odborníků shoduje, že přechod k internetu založenému na IPv6 je nevyhnutelný.
Čína sází na to, že pokud se jí podaří přejít na internet příští generace dříve než zbytek světa, čínští výzkumníci, akademici a podnikatelé budou první, kdo bude moci vyvíjet aplikace a služby, které budou využívat nových možností. (Čína není sama, kdo takto uvažuje, Japonsko a Korea také zahájily národní iniciativy k přechodu na IPv6). Pokud všechno půjde podle plánu, tyto služby budou komercializovány, a Čína se tak stane domovem příští vlny eBay a Googlů. Čína ale pracuje také na tom, jak využít IPv6 k posílení své již nyní nechvalně známé kontroly nad domácím internetovým provozem – což by mohlo mít dramatické bezpečnostní důsledky pro Spojené státy.
CNGI lze považovat za „výhodu prvního tahu“, která zruší všechny předchozí podobné výhody. „Čína se chystá přeskočit USA,“ říká Michael Gallagher, který působil jako náměstek ministra obchodu pro komunikace a informace a poradce prezidenta Bushe pro otázky internetu, než v únoru odešel k právnické firmě Perkins & Coie. Podle čínských a amerických zdrojů obeznámených s tímto projektem již do něj čínská vláda investovala asi 200 milionů dolarů a vytvořila speciální vládní kancelář, která se věnuje výhradně CNGI. Největší čínské telekomunikační firmy, z nichž každá je zodpovědná za vybudování části sítě, také již vynaložily stamiliony dolarů. Dnes CNGI propojuje 100 univerzit, stovku výzkumných ústavů a sto společností ve 20 městech. Během olympiády v Pekingu v roce 2008 Čína už chce používat CNGI pro všechno, od vysílání sportovních přenosů až po kontrolu olympijské infrastruktury.
Nadcházející hrozba
Spojené státy jsou, pokud jde o internet, stále nezpochybněným lídrem. „Nemůžeme ale připustit, aby se náš současný úspěch stal závazkem, který by nás nutil setrvávat u současného protokolu, zatímco všichni ostatní půjdou dál,“ říká republikánský kongresman Tom Davis, předseda amerického výboru pro vládní reformy.
Přesně to se ale nyní do značné míry děje, hlavně proto, že jen málo lidí ve Spojených státech vůbec ví, že tato hrozba existuje. „IPv6 může časem zrevolucionizovat všechno, co se s internetem dá dělat,“ říká David Powner, ředitel pro otázky řízení informačních technologií GAO (Government Accountability Office, americká obdoba našeho NKÚ). „A mně dělá starosti, že zaostáváme.“
Čína lídrem v IPv6?
Organizace, které budou pokulhávat za světem v přijetí IPv6, budou zranitelnější vůči hackerům a jiným bezpečnostním hrozbám. Podle průzkumu amerického ministerstva obchodu budou náklady na to, aby podnik vybudoval IPv6 infrastrukturu, minimální, pokud budou rozloženy v čase jako součást běžného cyklu obnovování technologií. Společnosti, které budou čekat, dokud nevznikne po službách IPv6 poptávka – ať již ze strany zahraničních partnerů nebo zákazníků v USA – by však mohl čekat masivní náraz řádově v dimenzích toho, co stálo řešení problému s přechodem na nové milénium (Y2K).
I když výhoda pro Čínu jako prvotního hybatele nikde není garantovaná, už se stačila etablovat jako světový lídr pro IPv6 a tomu odpovídají i její pozice v organizacích, jež se zabývají normami souvisejícími s IPv6. To by mohlo znamenat, že internet příští generace bude „sinocentrický“, stejně jako se dnes zbytek světa domnívá, že ten současný je amerikanocentrický. „Byli jsme, pokud jde o internet, pozadu,“ říká Siang Jang-čchao, výkonný viceprezident Digital China Networks. „Ale doufáme, že u IPv6 internetu se staneme lídrem.“
„Číňané s námi soutěží,“ říká James Lewis, který působí ve Středisku pro strategické a mezinárodní studie. „Musíme si to uvědomit a musíme vymyslet, jak budeme soutěžit my s nimi.“
Proč Čína potřebuje nový internet
Začátek příběhu čínského projektu internetu nové generace lze datovat do roku 1983; vše začalo ve Spojených státech, když internet, tehdy projekt ministerstva obrany, který spojoval vybranou skupinku vysokoškolských a vědeckých pracovníků, přijal systém přidělování adres, IPv4, aby každý počítač připojený do internetu mohl mít jedinečnou identitu, a mohly se tak vzájemně rozpoznávat a komunikovat spolu. Toto schéma, které používá sérii čtyř trojčísel, z nichž každé je z intervalu 0 do 255 (také známé jako 32bitové adresování), má celkem 4,3 miliardy možných adres. V roce 1976, když počítačoví inženýři Vint Cerf a Rober Kahn systém IPv4 vyvinuli, se to zdálo být docela hodně. „Delší adresa se v roce 1976 jevila jako poněkud přehnaná,“ řekl Cerf na jedné vládní konferenci u kulatého stolu v roce 2004. „Chci říct, internet byl konec konců jen experiment. Tak jsem si říkal: „Hm, 4,3 miliard adres by pro nějaký takovýhle experiment mohlo stačit.“
V té době představoval internet převážně americký jev, takže americké univerzity, komerční ISP společnosti a některé další firmy urvaly velké bloky IP adres prostě jen na základě principu „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Dnes mají organizace se sídlem v USA přes 1,2 miliardy IP adres, což je skoro 30 procent teoretického celkového počtu, pro on-line populaci kolem 200 milionů lidí.
Tím se relativně pozdě příchozí, jako třeba Čína, ocitli doslova v „rejži“. Čína, která má ještě do konce tohoto roku překonat Spojené státy jako největší světový uživatel internetu, má k dispozici jen 2 procenta světových IP adres, tedy asi 60 milionů – zhruba tolik, co Stanfordova univerzita. Je ale třeba říct, že Internet Engineering Task Force, organizace zodpovídající za internetové standardy, tento problém viděla už delší dobu a už v roce 1994 formálně přijala nový standard, IPv6, který má nahradit ten dosavadní. IPv6 vyřešil otázku nedostatečného počtu adres zvýšením počtu desetinných míst v každé adrese na 16 (čili 128 bitů), což zvýšilo počet možných kombinací téměř k nekonečnu – dost adres pro každé zrnko písku na planetě nebo na to, aby každý člověk žijící na Zemi měl k dispozici 50 oktilionů jedinečných IP adres. IPv6 také dokáže rozpoznávat provoz založený na IPv4, takže umožní operátorům sítí postupný přechod ze starého standardu.
Než ale IPv6 mohl vejít v obecné užívání, inženýři vyvinuli „obchvat“, jímž se dají obejít omezení, jaká mají adresy IPv4, aby se tak vyhnuli nutnosti přestavovat své internetové sítě. Dynamicky přidělované IP adresy umožňují firmám poskytujícím internetové služby, aby poskytly uživateli dočasnou adresu, kterou si na konci on-line pracovní relace provozovatel vezme zpět, a zařízení Network Address Translation (NAT) umožňují, aby se k internetu prostřednictvím jedné IP adresy připojovalo více uživatelů. Zachránili tak svět před nákladným upgradem infrastruktury, ale jak tvrdí třeba Nurani Nimpuno, koordinátor vztahů s veřejností organizace APNIC, která spravuje adresy pro asijsko-pacifickou oblast, v důsledku NAT je internet také složitější a křehčí. NAT, hlavní čínská strategie k rozdělování vzácných IP adres, zavádí bezprostřednější spojení mezi uživateli počítače a internetem, čímž zvyšuje zranitelnost vůči zpomalení a přerušení a komplikuje širokopásmové služby v reálném čase jako Voice-over-IP nebo streaming video.
Vzhledem k tomu, že Čína bude mít do konce roku 2007 téměř dvakrát tolik uživatelů broadbandu jako Spojené státy, pocit nespravedlnosti v řadách čínských internetových kruhů je znatelný. „Jestliže se 20 Číňanů dělí o jednu IP adresu, zatímco každý Američan jich má šest… tento trpký úděl pro Čínu v éře IPv4 nemá řešení,“ řekl v roce 2005 Čao Chou-lin, ředitel International Telecommunications Union. Čína má v tom základním jasno. „Bez IPv6 nemůžeme přežít,“ říká Ťiang Lin-tchao, hlavní inženýr Čínské akademie pro telekomunikační výzkum.
Přeskakovací efekt
Latif Ladid, organizátor Globálního summitu IPv6, největší světové konference na toto téma, si vzpomíná, jak se v roce 2004 zoufale snažil objednat si kávu v pekingském International Convention Center, když se tam konference konala poprvé. V dubnu 2006 to v téže kavárně, pár set metrů od nabitého konferenčního sálu, nebyl nejmenší problém. „Teď už tady mluví anglicky všichni,“ říká.
A to se Čína teprve začíná přizpůsobovat Západu...
Čínský poslíček v jednom z hotelů, které jsou častým dějištěm konferencí, si nechá říkat Harrison, aby západním hostům ušetřil patálie s vyslovováním svého skutečného jména. Dáma pracující v PR jedné čínské firmy si své „anglické jméno“ Daisy změnila na Edelweiss, když zjistila, že se spletla a její oblíbená květina se jmenuje jinak, a nakonec se rozhodla pro Dandelion, když se jí zdálo, že protěž se některým přece jen trochu špatně vyslovuje.
To všechno je součástí čínského plánu integrovat se – a soutěžit – se Západem, říká Ladid a ukazuje směrem k více než dvěma tisícovkám čínských inženýrů, kteří se sešli na konferenci, aby se něco dozvěděli o IPv6. Tohle jsou vojáci v bitvě o nový internet, ti, kteří vybudují novou čínskou síť a navrhnou služby, jež ji budou využívat.
Inovační potenciál, jaký IPv6 nabízí, je obrovský. Každý přístroj, od mobilních telefonů po lampy pouličního osvětlení a termostat v domácnosti, mohou mít na internetu svou vlastní pozici a mohou být nepřetržitě připojeny. Elektrárenské a vodárenské společnosti budou moci odečítat měřicí přístroje na dálku po internetu. Zákazníci v supermarketu si budou moci stahovat nákupní lístky přímo z ledničky napojené na internet do svého mobilního telefonu. Protože každý počítač bude mít svou vlastní stálou IP adresu, jeho uživatel bude moci autentizovat zdroj e-mailů nebo jiných požadavků, což umožní vystopovat nejrůznější dnes běžné praktiky, jako je hacking, spam a phishing, a zabránit jim.
Pro bezpečnostní stratégy je IPv6 realizovaná science fiction. John Stenbit, bývalý CIO amerického ministerstva obrany, říká, že každý voják, špionážní letoun, a dokonce každá kulka bude nakonec mít svou IP adresu, což armádě poskytne neuvěřitelné možnosti sledování bojiště v reálném čase.
První služby vytvářené již s ohledem na IPv6 se právě dostávají na trh. Připravovaný operační systém Vista od Microsoftu například obsahuje i vlastnost, kde dva počítače kompatibilní s IPv6 mohou pracovat na stejném dokumentu Office, aniž by to šlo přes server nebo jiného hostitele. Toto zesíťování ad hoc, kdy jedno ze zařízení fakticky funguje jako server, má široký dopad na počítačové hry, senzory a RFID.
Vyplatí se sázka?
Někteří internetoví odborníci, jako Paul Francis, profesor počítačové vědy na Cornellově univerzitě, který mimo jiné také vymyslel zařízení NAT, říká, že upgradování sítí na IPv6 bude stát tolik a bude trvat tak dlouho, že inženýři budou vyvíjet způsoby, jak je obejít – ať již půjde o zdokonalování zařízení NAT nebo něco nového – která budou řešit problémy s IPv4, a stávající internet se tak udrží donekonečna. Většina lidí obeznámených s IPv6 ale říká, že tento protokol je příliš slibný a může ušetřit CIO až příliš mnoho peněz na to, aby nebyl přijat. Navíc většina výrobců již nyní prodává zařízení fungující i na IPv6, což znamená, že si třeba budujete síť příští generace a ani o tom nevíte. „V příštím desetiletí začne na IPv6 přecházet každý,“ říká Robert Atkinson, prezident Information Technology and Innovation Foundation, „mozkového trustu“ v oblasti technologií. „O tom není sporu.“ Otázka je, jak tvrdí, jak dlouho potrvá Spojeným státům, než ve věci nového protokolu dosáhnou kritického množství.
Federální vláda přechází už nyní, díky směrnici Úřadu pro řízení a rozpočet, která říká, že agenturní (tedy vládní) sítě musejí být schopny fungovat na IPv6 do roku 2008. Studie GAO z června 2005 ale zjistila, že jen jediná agentura, a sice ministerstvo obrany, má už dokonce vypracován plán přechodu (očekává se ovšem, že aktualizovaná zpráva z letošního léta zaznamená i další americké vládní agentury, které pracují na svých plánech).
Hlavní americké telekomunikační společnosti zatím zaujímají přístup „počkejme a uvidíme“. Konstatuje to alespoň Prodip Sen, ředitel architektury dat a služeb u Verizon Laboratories. Nakupují techniku, která dokáže zvládnout jak IPv4, tak IPv6, a čekají, až vyvstane poptávka po novém standardu. Výsledkem je dilema typu slepice a vejce. Nikdo nechce investovat do infrastruktury, dokud nebudou existovat aplikace, které ji budou vyžadovat, ale jen málo firem bude takovéto aplikace vyvíjet, dokud nebude síť, na které by mohly běžet.
Neochota Spojených států investovat do IPv6 jen zvyšuje pravděpodobnost, že se Čína ocitne v pozici, kdy bude moci získat ony výhody prvotního hybatele, o kterou jí jde. Koncept zprávy ministerstva obchodu o IPv6 z ledna 2006 obsahoval odstavec o konkurenceschopnosti, který poukazoval na několik ohrožení vedoucího postavení Spojených států v souvislosti s internetem včetně dalšího posunu high-tech vývoje a výzkumu a inovací výrobků směrem na východ a menší dostupnosti investičního kapitálu vzhledem k vyšším nákladům na údržbu sítí IPv4. Je nyní jen otázkou, zda Čína dokáže vyvinout služby, které budou využívat internet příští generace. Čínští vědci na tom ale již pracují. Na dubnovém Globálním summitu k IPv6 se postupně jedna po druhé ujímaly slova největší čínské telekomunikační a internetové firmy a sdělovaly přítomným, že jejich výzkumné kapacity se věnují vývoji těchto služeb. „CNGI pro nás nadále zůstává nejdůležitějším tématem výzkumu,“ říká Čao Chuej-ling, viceprezident Pekingského výzkumného ústavu společnosti China Telecom. Podobně také čínská vláda rozhodla, že prvními uživateli CNGI by měly být univerzity, výzkumné laboratoře a přední firmy, především proto, že právě od nich očekává další inovace. Liou Tung, prezident Pekingského internetového institutu, shrnuje suše: „Myslíme si, že dokážeme vyvinout ty zázračné aplikace.“
Olympijské hry 2008: IPv6 ve výkladní skříni
Čína se chystá ukázat zbytku světa, jak pokročilý má internet, na olympiádě v Pekingu v roce 2008. CNGI bude ovládat zařízení v jednotlivých dějištích olympijských her – všechno počínaje bezpečnostními kamerami a konče osvětlením a termostaty – a sportovní soutěže budou přenášeny v přímém přenosu na internetu. Dokonce i pekingské taxíky budou mít připojení k CNGI prostřednictvím senzorů IPv6, takže dispečeři budou moci řidiče navigovat pryč od míst, kde nastane dopravní zácpa.
Pokud Spojené státy doufají, že si udrží svou internetovou nadvládu, musejí jednat. Ministerstvo obchodu kapitolu o konkurenční hrozbě IPv6 ze své závěrečné zprávy odstranilo, protože vláda nechtěla budit dojem, že se snaží vyvíjet nátlak na technologické projekty soukromého sektoru, alespoň to tvrdí bývalý náměstek ministra obchodu Gallagher. Říká ale, že vláda si „ostře uvědomuje“ toto nebezpečí. Nicméně kongresman Davis, jenž požádal prezidenta, aby jmenoval klíčovou osobu zodpovědnou za přechod na IPv6 a který je jedním z nejvytrvalejších a nejhlasitějších zastánců technologických témat v Kongresu, se nezdráhá adresovat všem CIO v soukromém sektoru tu nejnaléhavější radu a výzvu: „Musíme začít plánovat teď hned.“
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU