Český ICT medvěd: Chybějí koncepce a strategie

Informační a komunikační technologie stále významněji ovlivňují fungování českých úřadů státní a veřejné správy. Pro efektivní poskytování služeb občanům, firmám a dalším úřadům je využití ICT technologií nezbytnou nutností. Z celé řady informačních systémů a různých služeb postavených na moderních technologiích se stala natolik kritická část úřednické infrastruktury, že případné ICT problémy mohou funkčnost organizací doslova paralyzovat.

Protože jsme si v CIO Business Worldu rostoucí důležitosti technologií v segmentu státní a veřejné správy vědomi, rozhodli jsme se tuto oblast alespoň částečně zmapovat. Oslovili jsme se sadou byznysově-technických otázek všech čtrnáct ministerstev, Úřad vlády, třináct krajských úřadů, Magistrát hlavního města Prahy a osm největších měst v Česku. Přes dostatečný časový prostor část z nich vůbec neodpověděla nebo poslala jen dílčí informace. Avšak reakce těch zodpovědných, které vám přinášíme, jsou často zajímavé a možná i vám poslouží jako „sonda“ do ICT úřadů na centrální i regionální úrovni.

Desítky miliard, nebo stovky miliard?

Česká státní a veřejná správa je opakovaně kritizována kvůli neefektivnímu vynakládání prostředků do ICT oblasti. Nejsme v CIO Business Worldu zastánci bezhlavé kritiky, obzvlášť bez ověřených dat a faktů. Jenže právě nedostatečná (nebo spíše žádná) komplexní data o „veřejnoprávním“ ICT jsou prvním problémem, na který při tvorbě textu narazíme. Bohužel jak na úrovni celého státu, tak i ve vládním sektoru neexistuje žádný úřad, který by tato data sbíral a evidoval.

A protože jednotlivá ministerstva mají podobný „problém“ – tedy nedostupnost detailních informací od svých podřízených organizací, státních či polostátních firem nebo jiných právních subjektů spadajících do jejich gesce – je nereálné se dobrat k nějakému kvalifikovanému odhadu a o celkových ICT útratách státu můžeme jen spekulovat. V médiích je opakovaně citována suma 100 miliard korun, které se mají ročně protočit v úřadech v informačních a komunikačních technologiích, jako hrubý odhad ji prezentuje i ICT Unie, největší české profesní sdružení firem z tohoto oboru. Tato suma zahrnuje jak ICT výdaje úřadů centrální správy, tak krajů, měst, obcí a dalších organizací veřejné správy. Oslovili jsme proto lokální zastoupení renomovaných analytických firem.

Gartner tuto problematiku na úrovni jednotlivých států nesleduje (anebo považuje tyto údaje za citlivé know-how a směrem do médií je nekomunikuje), společnost IDC má poslední data za rok 2012. Podle analytiků IDC utratily české úřady na centrální a regionální úrovni 648 milionů dolarů, tedy necelých třináct miliard korun.

Chybějí koncepce a strategie

V rámci středoevropského regionu je naše země zhruba na polovičních číslech než čtyřikrát větší Polsko. Nicméně po přepočtení útrat na jednoho obyvatele vychází české státní ICT útraty (61,6 dolaru) na dvojnásobek hodnoty Polska či Maďarska a zhruba o třetinu více než Slovensko. Důvodů může být několik, bezpochyby jedním z nejzásadnějších bude absence národní ICT strategie, která by zabránila pořizování duplicitních systémů, softwarových děl či technologických platforem. „Neefektivní vynakládání veřejných prostředků bude trvat do té doby, než vznikne jednoznačná a právně vymahatelná architektura centrálních služeb e-governmentu. Jinak se bude stávat, že si každý resort individuálně tvoří obdobný systém, který už přitom vytvořilo jiné ministerstvo či úřad a který by šel mezi nimi sdílet,“ hodnotí David Frantík, ředitel Microsoftu pro sektor veřejné správy.

„Na rozdíl od komerčního sektoru zde neexistuje dlouhodobá ICT strategie a architektura všech zúčastněných státu, resortů a orgánů veřejné moci. Řešení se nakupují ad hoc, tak jak přicházejí legislativní změny, nebo stará řešení dožívají. Díky tomu se celá řada komponent zbytečně mnohokrát opakuje, informatika celku, jako je stát, je mnohem větší, dražší a kuriózně i méně funkční, než by mohla být,“ říká otevřeně Pavel Hrabě, manažer české pobočky SAP. Výčet doplňuje o neochotu či neschopnost lidí ve státní správě převzít zodpovědnost za návrh, zavedení a provozování nějakého IT řešení.

Lék: Centralizace, koordinace

Břetislav Moc, ředitel Ness Czech pro veřejný sektor a telekomunikace, navíc upozorňuje na často zbytečně objednávané projekty. „Nezanedbatelné a zároveň neefektivní prostředky se ve státní a veřejné správě utrácejí za „zbytečné“ projekty, u kterých není zcela jasné, proč se vůbec uskutečňují, co je vlastně jejich záměrem nebo ku prospěchu koho mají sloužit,“ vypočítává. Často se také dělají zbytečně maximalistické záměry podle principu „proč bych si měl stavět rodinnou vilku, když mám peníze na mrakodrap“.

Konstruktivní kritika kupodivu přichází i z řad samotných úředníků. Kupříkladu Radek Ležatka, mluvčí ministerstva financí, uvádí: „Prostor pro zefektivnění je v elektronizaci dokladů i faktur a především pak v posílení centralizace ICT a zpracování nové koncepce řízení veřejných investic do moderních technologií a e-governmentu s cílem zlepšit efektivitu výdajů.“ Podobně hovoří i Jiří Korbel z ministerstva vnitra: „Bylo by vhodné posílit koordinaci a řízení provozu klíčových informačních systémů mezi jednotlivými resorty. V tomto směru by se stát měl poučit z privátní sféry, kde je běžné, že subjekty mající stejného vlastníka sdílejí jeden systém jako společnou službu.“

V této souvislosti uvádí, že ekonomický, personální a mzdový systém ministerstva vnitra používá více než padesátka samostatných organizací podřízených resortu s více než 65 tisíci zaměstnanci.

Čtěte ostatní díly seriálu:
→ Český ICT medvěd (2): Superúředník, nebo superpolitik?
Posuzovat nabídky na složitá inženýrská díla pouze podle nejnižší ceny je chyba.
→ Český ICT medvěd (3): Andreji, udělej si tam pořádek!
Nedávno inaugurovaný ministr financí a zkušený podnikatel Andrej Babiš sliboval, že udělá ve státních penězích pořádek. Možná by bylo na místě, aby začal u úřadu, který sám řídí.