Překotný vývoj informačních a komunikačních technologií sice v mnoha směrech překonává lidské představy, ale na druhou stranu se některé proklamované cíle stále jaksi neblíží. Příkladem může být idea bezpapírové kanceláře nebo osvobození dané bezdrátovými technologiemi.
S bezpapírovou kanceláří je to těžké. Idea nemá chybu, ale lidé ano. Většinou se naráží na dva anachronismy lidského myšlení: za prvé pravidlo „co je psáno, to je dáno“ se v lidském povědomí neváže na obraz na monitoru ale poctivý kus pergamenu... tedy pardon papíru, a za druhé lidem se z papíru pořád čte líp a lépe se jim i v textu hledají chyby.
Vynikající vlastnosti počítače prostě nestačí na všechno, takže kancelář asi bude do jisté míry „papírová“. To ale prosím nemluvím o případech, kdy použití papíru nařizuje byrokratický aparát, a to ať už se honosí jakýmkoliv jménem. Nutkavá touha po moci daná razítkem se hubí podstatně hůř, než pohodlnost a staromilství. Ty totiž dokáží ustoupit lenosti, která má ráda jednoduchý – tedy v mnoha případech bezpapírový – život. Tohle bohužel na vedoucí a rozhodující úředníky neplatí, jelikož ti většinou především úkolují ty druhé.
Touha po životě bez drátů je jiný případ. Existuje řada bezdrátových technologií, které fungují. Neříkám že jednoduše a bez potíží, ale fungují. Průšvih je jinde. Ano... vidím, že je vám to jasné. Napájení.
Elektřinu zatím bez drátů nepřeneseme, takže všechny ty elegantní bezdrátové vymoženosti potřebují baterii a nabíječku…
Kdyby to byla jen jedna nabíječka, bylo by dobře. Ale když ono jich je pomalu tolik – pokud nepoužíváte tužkové akumulátory – co máte přístrojů.
Jen výjimečně zaskočí jedna nabíječka za svoji zapomenutou kolegyni, protože nové přístroje, byť jsou jedné značky, mívají velmi často jiný konektor než jejich předchůdci.
Vedle nabíječek tu však jsou ještě další dráty, kterým se normálně nevyhnete (každý nemá Bluetooth, či Wi-Fi :). Takže připočtěte nějaký ten drát spojující mobil s počítačem, foťák s počítačem, MP3 přehrávač s počítačem... No a co kamera pro hovory po Skypu?
A tak jsem zjistila, že když vezmu všechny dráty patřící k mému skromnému mobilnímu novinářskému vybavení, dojdu k číslu šestnáct! A další dráty za sebou trousí můj muž, další a další moji synové. Není divu, že v jednom z přístěnků máme nástěnný věšák, typ obvykle používaný v hromadných šatnách, a na něm visí všechny ty dráty: černé, šedé, občas bílé, s mnoha různými konektory.
Co na to říct? Jen tolik... děsně se pletou!
Foto: autorka