Trnitá cesta k e-governmentu

Pojem e-government patří z pohledu ICT ve státní správě k těm nejvíce skloňovaným. A to nejen v České republice, ale všude ve světě. I přes řadu úspěšně realizovaných projektů v této oblasti však Česko stále nedosahuje úrovně zemí západní a severní Evropy. Čím to je?

Jedním z nejčastěji deklarovaných cílů potřeby informačních a komunikačních technologií ve státní správě je snaha poskytovat občanům a firmám profesionální, rychlé a co nejméně komplikované služby. Že nejde jen o pouhý populismus, ale reálnou potřebu ovlivňující i úspěšnost ekonomiky země, dokazuje pozornost, která je e-governmentu celosvětově věnována. Evropská komise například zařadila e-government jako jednu z klíčových oblastí do akčního plánu eEurope i do nejnovějšího strategického rámce i2010. Organizace spojených národů (OSN) sleduje úroveň e-governmentu ve všech 192 členských zemích, hodnotí a porovnává jejich vývoj a pravidelně sestavuje žebříčky jejich připravenosti. Dokonce i Rada pro výzkum a vývoj, poradní orgán vlády ČR, označila e-government již v roce 2005 za jednu z hlavních oblastí, od které lze v budoucnu očekávat největší ekonomické přínosy.

Nelze říci, že by Česká republika světový trend - zpřístupnění veřejných služeb prostřednictvím informačních technologií zaspala. Již dnes úspěšně funguje několik projektů, které občanům a firmám usnadňují kontakt s institucemi veřejné správy či výměnu informací mezi institucemi navzájem. Patří mezi ně například elektronická daňová přiznání pro občany i firmy, možnost podávání elektronických celních deklarací nebo nasazení elektronických nástrojů v oblasti zadávání veřejných zakázek. Významným krokem vpřed je i start systému centrálního živnostenského registru, který sloučil všechny původně lokální informační systémy a databáze. Díky provázání s dalšími systémy veřejné správy umožnil tento systém nejen zrychlit a zefektivnit práci živnostenských úřadů, ale současně i usnadnil budoucím živnostníkům a firmám zahájení podnikání vznikem centrálních registračních míst.

Dosavadní aktivity zástupců české státní správy tedy ukazují, že si význam e-governmentu plně uvědomují a rovněž realizují řadu kroků k jeho uvedení do praxe. Přesto však Česká republika v tomto směru stále pokulhává za většinou vyspělých států Evropské unie, zejména Velkou Británií a některými severskými státy. Podle posledních údajů Eurostatu u nás index přístupnosti k e-governmentu, který hodnotí dostupnost a míru elektronizace 20 základních veřejných služeb pro občany i podniky, dosahuje jen podprůměrné hodnoty 30 procent, zatímco průměr evropské pětadvacítky činí 49 procent. Ještě hůře jsme na tom v oblasti užití e-governmentu podniky pro plnou elektronickou výměnu dat s veřejnou správou, kde dosahujeme jen velmi nízké hodnoty 7 procent. Průměr pětadvacítky zde sice činí jen relativně nízkých 15 procent, ovšem země se srovnatelným historickým vývojem jsou na tom znatelně lépe – například v Polsku je to 31 procent a v Estonsku dokonce 58 procent. Obecně je však trh informačních technologií v České republice řazen mezi ty vyspělejší. Čím si tedy relativní zaostalost úrovně e-governmentu v Česku vysvětlit?

Odpověď je nutné hledat ve specifikách státní správy, kterými se odlišuje od vlastním životem žijícího komerčního sektoru. Ministerská konference Towards a Knowledge Society - The Nordic Experience uskutečněná v listopadu 2005 trefně konstatovala, že technologie 21. století nemohou být s úspěchem nasazovány do veřejné správy, která je organizována a řízena podle modelu 19. století. První příčinu lze tedy hledat v zastaralosti procesů. Úspěšnost e-governmentových řešení je totiž více o správě (government) než o samotném ICT (e-). Tradičním problémem státní správy je také dlouhý časový interval mezi vznikem a prosazením politického rozhodnutí a realizací samotného projektu. Svou roli hraje i právní prostředí, které každé jednotlivé státní organizaci přisuzuje unikátní, legislativně omezenou roli, a tím znemožňuje aplikaci v komerční praxi úspěšně odzkoušených standardizovaných řešení. Specifik veřejné správy omezujících nasazení ICT, a tím i rozvoj e-governmentu by bylo možné jmenovat mnohem více. Jak ale z tohoto bludného kruhu ven?

Vedle zkvalitnění procesů ve veřejné správě a zrychlení postupů vedoucích k realizaci projektů je třeba začít efektivně využívat peněz z omezeného státního rozpočtu. Důležité je zaměřit se na služby, které znamenají konkrétní přínosy pro občany a firmy, nikoliv jen pro úřad samotný. Z legislativního pohledu by mělo být pro státní správu zavedeno povinné využívání elektronických služeb, jako je tomu již u nás v oblasti sociálního zabezpečení nebo v Dánsku v oblasti fakturace. A nelze opomenout ani důslednou propagaci a osvětu. Ani ta nejlepší služba e-governmentu de facto neexistuje, pokud o ní občané nebo podnikatelé nejsou dostatečně informováni.

Autor je ředitelem divize Veřejná správa ve společnosti ICZ.