Přestože některá klíčová tuzemská odvětví, jako je např. automobilový průmysl, již zaznamenala v roce 2010 zřetelné oživení, začaly se zároveň až v tomto roce naplno promítat dopady globální krize v některých „sekundárních“ sférách české ekonomiky.
Zatímco první drastické dopady globální ekonomické krize byly při přípravě tohoto seriálu zaznamenány v podnicích ze segmentů lehkého a těžkého strojírenství na konci léta a počátkem podzimu 2008, byly naopak první výraznější známky opětovného oživení české ekonomiky zaznamenány v segmentech tuzemského autoprůmyslu a výroby ostatních dopravních prostředků, téměř přesně o dva roky později – tedy na konci léta a během podzimu uplynulého roku.
V obou těchto případech přitom byly informace získané od tehdy právě dotazovaných představitelů tuzemských průmyslových podniků v poměrně výrazném rozporu s „oficiální“ vládní rétorikou – jen s opačným znaménkem. Obdobně jako celkový propad tuzemské ekonomiky v důsledku globální ekonomické krize však zatím naštěstí ani zdaleka nenaplnil nejhorší možné scénáře, pak na druhé straně ani v případě počínajícího ekonomického oživení nelze ještě minimálně několik let počítat s výrazným opětovným růstem české ekonomiky.
Vzhledem k poměrně omezeným lokálním surovinovým zdrojům a relativně malému vnitřnímu trhu totiž zřejmě bude česká ekonomika i během nadcházejícího globálního ekonomického oživení o to více závislá na exportu své průmyslové produkce s co nejvyšší přidanou hodnotou – což se odráží mj. i ve struktuře ekonomických subjektů dotazovaných v posledních letech při přípravě analýz pro měsíčník CIO Business World, mezi nimiž hrají právě průmyslové podniky jednoznačný prim.
Širší souvislosti využití ICT
Skutečnost, že se česká ekonomika po propadu hrubého domácího produktu v roce 2009 „jen“ o 4 % vrátila již v uplynulém roce 2010 k opětovnému růstu o cca 2,3 %, by byla sama o sobě malým zázrakem – pokud by se však do značné míry nejednalo o důsledky západoevropského šrotovného v roce 2009 a v neposlední řadě též uměle vyvolaných razantních investic do tuzemských fotovoltaických elektráren v roce 2010.
Fotovoltaický „doping“ tuzemského HDP, vyvolaný investicemi do těchto elektráren ve výši cca 0,3?% HDP v roce 2009 a až cca 0,7 % HDP v roce 2010 (podle odhadů ČNB), nakonec přijde občany ČR i tuzemské podnikatelské subjekty nakonec výrazně dráže. Vzhledem k tomu, že již v roce 2009 tak byly do ČR importovány fotovoltaické články za 14,8 mld. Kč a jen za prvních osm měsíců roku 2010 pak dokonce za dalších 13,7 mld. Kč, tak to vše již přispělo mj. i k omezení růstu celkové obchodní bilance ČR – zatímco u exportérů fotovoltaických panelů (jako je např. komunistická Čína) tomu bylo právě naopak.
Právě importy fotovoltaiky, společně s růstem spotřebitelských výdajů tuzemských domácností za spotřební zboží importované na tuzemský předvánoční trh, tak patrně již koncem loňského roku přispěly nezanedbatelnou měrou ke zpomalení posilování kurzu české měny, jež v samotném závěru roku dokonce oslabila až nad hranici 25 Kč/EUR. Zatímco někteří tuzemští politici tak možná byli potěšeni nejen tím, jak se budou moci pochlubit takto uměle „dopovaným“ růstem HDP za rok 2010, nýbrž také nižším schodkem státního rozpočtu díky zvýšení příjmů z DPH za takto uměle prodražené importy zboží (a to včetně stále dražších motorových paliv), bylo pro tuzemské exportéry toto dočasné utlumení dalšího posilování kurzu české měny úlevou jen krátkodobou.
Již v příštím roce totiž tuto krátkodobou úlevu pro tuzemské exportéry zaplatí všechny tuzemské podniky – a spolu s nimi také buď přímo v navýšení ceny „příspěvku na obnovitelné zdroje energie“, či nepřímo v cenách spotřebního zboží i všechny tuzemské domácnosti. Ani tuzemští exportéři i jejich zaměstnanci a také stát v roli výběrčího daní se přitom zřejmě tak či tak nevyhnou důsledkům dalšího posilování české měny, jejíž kurz vůči euru by se měl podle prognózy České národní banky v roce 2012 dostat až pod hranici 24 Kč/EUR.
Jakkoliv tak většina občanů ČR alespoň obrazně (a někteří z nich možná i doslova) nakonec v důsledku toho všeho zřejmě „spláče nad výdělkem“, nemusí jít z pohledu dalšího rozvoje využití ICT v tuzemských podnicích vždy jen o dopady vysloveně negativní. Další posilování kurzu české měny v kombinaci s rostoucími cenami vstupů totiž dále zvýší tlak na udržení globální konkurenceschopnosti české ekonomiky cestou zvyšování produktivity práce na straně jedné a vývoje a výroby produktů s co nejvyšší přidanou hodnotou a s co nejnižší energetickou náročností na straně druhé – takže pokud nedojde k výraznějším přesunům toho všeho do zemí s příznivějším celkovým ekonomickým klimatem, bude něco takového v tuzemských podmínkách možné zajistit jen s pomocí dalších investic do rozvoje využití pokročilých řešení na bázi ICT.
Pokračování článku
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU