K nákupu legálního softwaru firmy motivuje zejména strach ze ztráty bezúhonnosti manažerů a z finančních postihů. „Manažeři se obávají hlavně záznamu v rejstříku trestů, který může ohrozit výkon jejich funkce a celou jejich kariéru. V Česku totiž zatím nelze postihovat firmu jako takovou, ale pouze jednotlivce,“ vysvětluje Jan Hlaváč, tiskový mluvčí protipirátské organizace BSA. České soudy navíc podle BSA postihují nejen osoby, které pirátský software instalují, ale i manažery, kteří šíření nelegálního softwaru umožní či tolerují. Soud může uložit vysoké peněžité tresty, nařídit propadnutí věci, či dokonce uložit trest odnětí svobody až do výše osmi let.
Finančních postihů se podle průzkumu BSA nejvíce obávají malé a střední firmy disponující 5 až 99 počítači. Společnosti s více než 100 počítači se bojí spíše poškození dobrého jména manažerů a firmy jako takové. V Česku je v počítačích instalováno 36 procent softwaru nelegálně, přičemž míra pirátství klesla již třetím rokem o procentní bod. Hodnota ukradeného softwaru představuje 3,7 miliardy korun. Míra softwarového pirátství v Česku výrazně klesá hlavně ve firemním sektoru. Naopak v domácnostech pirátského softwaru přibývá.
Tuzemské firmy letos za nelegální software podle BSA zaplatí v průměru 260 tisíc korun ve formě kompenzace určené poškozeným výrobcům softwaru. Oproti loňsku se tato částka zvýšila o 4 procenta. Poškození výrobci softwaru mohou podle zákona žádat až dvojnásobek hodnoty nelegálně užívaného softwaru a daný software je rovněž třeba zakoupit. Nejvíce nelegálního softwaru se vyskytuje ve firmách s méně než sto zaměstnanci v oblasti výroby, služeb či administrativy. Vyplývá to z desetileté evidence případů protipirátské organizace BSA. „Další kategorií firem s vysokým výskytem nelegálního softwaru jsou specializované společnosti z kreativních oborů – například architekti, reklamní agentury, designéři, inženýrské společnosti,“ vyjmenovává tiskový mluvčí BSA Jan Hlaváč.
Co do prevence pirátství jsou naopak nejlépe hodnoceny firmy s více než 250 počítači, kde jsou zpravidla zavedeny dobře fungující kontrolní mechanismy. „Mezi ně patří důsledná správa užívaného softwaru, přehled o nákupu počítačového vybavení, existence interních pravidel pro práci se softwarem a proškolování zaměstnanců,“ dodává Jan Hlaváč.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU